Soutěž o antistresové omalovánky

Pátek v 15:17 | Péťa |  Můj blog

Ahoj všem, už několik dní si pro vás připravuji článek o další zajímavé osobnosti ze světa umění a kultury, ještě předtím, než článek vyjde, jsem se však rozhodla uspořádat pro vás takovou menší soutěž (giveaway chcete-li). V první řadě bych chtěla poslat dál hezké věci, hlavně chci ale zjistit něco o svém blogu.
 

Lysý vrch & Adršpašsko-teplická skalní města (16. července 2016)

7. srpna 2016 v 13:00 | Péťa |  Deník cestovatele

Ahoj, hlásím se s dalším reportem z výletu. V červencovém měsíčním shrnutí jsem vám slíbila článek o našem putování po úžasných skalních městech - jedno se nachází blízko města Teplice nad Metují a druhé, pravděpodobně známější, najdete v Adršpachu. Obě města jsou propojena stezkou, která vede přes malebné údolí zvané Vlčí rokle.

Bílá čarodějka: moje africké dobrodružství – Ilona Maria Hilliges

5. srpna 2016 v 20:54 | Péťa |  Knížky

Kniha je autobiografickým příběhem německé dívky Ilony, která se vdá za Nigerijce Johna. Brzy si s ním pořídí dvě děti a ne k tomu navrch ne zrovna idylický život v Anglii. Živí zde celou rodinu a necítí se příliš šťastná. Když navíc odhalí manželovu nevěru a pokus o okradení jejího otce v Německu, události naberou spád a ona je donucena odjet do Nigérie.

Ocitne se v nebezpečí a jen znalost magie a rituálů jí zachrání život.

 


Projekt 12 měsíců - Červenec 2016

2. srpna 2016 v 21:08 | Péťa |  Projekt 12 měsíců

ČERVENEC 2016


Ahoj, čtenáři moji. O tom, jak neuvěřitelně rychle čas letí, se vždy přesvědčuji právě v létě. Je to mé nejmilejší roční období, během kterého mívám nejvíc volného času. I proto si letní měsíce opravdu užívám, odpočívám, čtu, podnikám výlety a různé akce s kamarády. Právě takový byl i červenec!

Na téma: Bloguji, protože…

29. července 2016 v 0:19 | Péťa |  Moje kecy

… už si bez toho nedokážu představit život.

Víte, když jsem si na základní škole zakládala blog, ani ve snu by mě nenapadlo, že tady bude ještě o osm let později. Já sama jsem od té chvíle ušla velmi dlouhou cestu - přijali mě na střední školu, našla jsem si přítele, úspěšně jsem odmaturovala, pořídili jsme si psa, přijali mě na bakalářské studium, s přítelem jsme se k sobě nastěhovali, našla jsem si brigádu jako redaktorka, úspěšně jsem složila státnice a získala titul Bc., přijali mě na magisterské navazující studium. Všechny tyhle mé životní milníky se odráží v mých starých článcích a lze je dohledat. Neprožívala jsem je totiž jen se svojí rodinou, ale i s mými blogovými přáteli.

Blog se stal mojí pevnou součástí a pomohl mi dospět. Naučila jsem se zde mnoho věcí, vytříbila jsem si vkus, získala základní znalosti programování a grafiky, obohatila jsem si slovník a naučila se přijímat kritiku. Byl to právě blogový svět, který ve mně prohloubil lásku ke tvoření nových věcí, zejména pak k psaní a fotografování. Narazila jsem tady totiž na úžasnou komunitu inspirativních lidí, kteří mi pomáhali, a stále ještě pomáhají, svými komentáři či tichou účastí.

Jako malá jsem měla velikou červenou kroniku, která byla původně určená pro skauty. Našla jsem ji na půdě a babička mi dovolila si ji nechat. Lepila jsem si do ní výstřižky, psala jsem do ní slohy a básničky a pak ji ukazovala kamarádkám a rodičům - svůj způsobem to byl můj první blog, vždy mě ale trápilo, že nikoho příliš nezajímá. S příchodem internetu jsem pak, víceméně nevědomě, přešla z jednoho nosiče na druhý a objevila nový svět, kterého jsem se už nevzdala.

Dnes chápu, že potřebuji svůj život sdílet nějakým kreativním způsobem. Chci mít pocit, že se o mě někdo zajímá, naslouchá mi a kriticky zkoumá můj úsudek. Kroniku si moji známí sice prohlíželi, ve skutečnosti je ale nezajímala. S blogem je to ale jiné - když mé návštěvníky nezaujme, tak prostě odejdou a už se nevrátí. V opačném případě napíšou komentář, který je pak pro mě hnacím motorem.

Vždy, když rozklinkávám stránku svého blogu, cítím v žaludku zvláštní chvění. Těším se, ale jsem i trochu nervózní. Bude tam nový komentář? Co v něm asi bude? Snad bude věcný a pozitivně laděný! Vyrovnám se s kritikou či nesouhlasem? Často tam opravdu nové komentáře jsou! Většinou jsou pozitivní, mnohdy od mých známých blogerů, stále častěji však i od těch nových.

Komentáře od lidí - to je ten důvod, proč jsem stále ještě zde.

Těším se na další plodné roky po vašem boku a na příběhy, které semnou budete sdílet. Co je tím důvodem, proč blogujete vy?

Další články


Kam dál