Nikola | mlhavé dny (11. listopadu 2016)

27. listopadu 2016 v 13:49 | Péťa |  Moje fotky

Dnes bych vám chtěla ukázat fotky, které vznikly během jednoho deštivého odpoledne s Nikolou. Ten den bylo opravdu ošklivě, bylo jen pár stupňů nad nulou, pršelo a venku byla celý den tma. Nakonec se nám ale podařilo vytvořit tyhle úžené rozzářené snímky.
 

Na téma: Štěstí v depresivním období

20. listopadu 2016 v 17:55 | Péťa |  Moje kecy
Podzim je část roku, které podle mého názoru prostě vybízí k tomu, aby člověk tak nějak víc dumal nad životem. Venku už je brzy tma, barevný skoro-letní podzim je záhy pryč a než se nadějeme, stromy už jsou holé a krajina se zdá smutná. Já každoročně cítím, jak se něco uvnitř mě uchyluje k takové tradiční depresičce, jak to familiérně nazývám.

Vím, že opravdová deprese je vážná klinická nemoc, která se nedá brát na lehkou váhu. Stejně tak ale neberu na lehkou váhu moje podzimní špatné nálady, pocity méněcennosti, smutek, pláč a sebelítost. Myslím si, že nikdo by nikdy neměl vnímat svoje vlastní pocity jako něco, co není důležité. Ano, vždy budou lidé, kteří jsou na tom hůř. O tom prostě není pohyb. Na druhou stranu ale jistě existují i šťastnější lidé a s těmi se ve chvílích štěstí přece také nesrovnáváme, ne?

Nikdo přece neříká: "Jsem opravdu šťastná, ale snažím se to neřešit. Určitě jsou i šťastnější lidé." Zatímco větu: "Je mi smutno, ale říkám si, že jsou i lidé, kteří jsou na tom hůř.", slyším stále a ze všech stran.


A tak si svoji depresičku řeším. Popláču si, koupím si něco hezkého, co vlastně ani nepotřebuji, jedu na výlet, peču… Snažím se i v těch ošklivých tmavých dnech najít něco hezkého. A i když je to někdy těžké, a ne vždy se mi to daří, mám nakonec dobrý pocit už jen z toho, že jsem to zkusila.

Proč mi to přijde natolik důležité, abych o tom psala článek? Myslím si, že je obtížné žít v dnešní rychlé a přetechnizované společnosti, která je zaměřená na výkon a výsledky. Pro mnoho lidí je zkrátka těžké být se světem v rovnováze. Každý z nás by si ale měl uvědomit, že cesta štěstí vede přes nás, ne přes jiné. To mi sami musíme být spokojení a šťastní.

A tak mám, i navzdory své podzimní depresičce, radost.

Radost z toho, že žiju ve svobodném státu, kde, alespoň zatím, mohu vyjádřit svůj názor. Radost z toho, že mohu zdarma studovat a přivydělávat si příjemnou prací. Radost z toho, že mám skvělého přítele a toho nejroztomilejšího pejska. Radost z toho, že všichni v rodině jsme zdraví. Radost z toho, že mám možnost fotit a psát, hodně číst a chodit hned do několika skvělých knihoven. Radost z vína. Radost z čaje. Radost z blogování. Radost z návštěv kina a radost z posílání dopisů. Radost z deště a radost ze sluníčka. Radost z nového kabátu. Radost ze splněné docházky a z odevzdaného referátu. Radost z radosti lidí okolo. Radost ze Zaklínače. Radost z parfému. Radost ze života.

Z čeho máte radost vy? Těším se na vaše příspěvky.

Hobiti, elfové a čarodějové - Michael N. Stanton

15. listopadu 2016 v 15:24 | Péťa |  Knížky

Pána prstenů lze číst na mnoho způsobů. Někdo si tohoto díla cení jako studnice imaginativní lingvistiky, jiný vnímá raději jakousi rovinu mýtu, skryté náboženské vyznání anebo novodobou podobu oslavy hrdinství. Co je však jednoznačné, Pán prstenů je především velké literární dílo s pevnou strukturou, přesným vyobrazením postav, tematiky, prostředí a syžetu, tedy próza napsaná s profesionální bravurou, jejíž dopad pokrývá neuvěřitelný věkový rozsah čtenářské veřejnosti.

Hobiti, elfové a čarodějové jsou proto neocenitelnou pomůckou všem, které Tolkienovo dílo okouzlilo, a kteří se nechtějí spokojit jen s vlastním subjektivním vhledem.

 


Terezka | tisíc barev podzimu (23. října 2016)

8. listopadu 2016 v 14:29 | Péťa |  Moje fotky

Jak jsem vám psala už v říjnovém shrnutí, fotím teď opravdu víc, než v minulosti. Nepochybně je to tím, že jsem se po letech konečně odhodlala založit si na FB vlastní Fan Page (či jak to naznat), jejímž prostřednictvím se mi teď ozývá víc a víc lidí. Je to opravdu skvělé!

Dobrá znamení - Terry Pratchett, Neil Gaiman

3. listopadu 2016 v 19:57 | Péťa |  Knížky

Crowley je padlý anděl, teoreticky tedy ďábel, prakticky však člověk. Celé stovky let je naturalizovaný na Zemi, kam byl nasazen jako spící agent. Miluje staré automobily a populární hudbu a všeobecně dvacáté století, protože to je mnohem lepší než století sedmnácté, a to zase bylo mnohem přijatelnější než to čtrnácté. Žije si skvěle, může si to totiž dovolit.
A nyní ho čeká setkání s Ním! Nastal totiž čas narození nového Satana. Jenom rozpoznat, který z těch roztomilých novorozených chlapečků to je.

Upozornění: Zahrávat si s Armagedonem může být nebezpečné! Nezkoušejte to ve vlastním bytě!


Další články


Kam dál