Říjen 2009

Cesta až na konec světa neboli k nám do Těň

26. října 2009 v 20:21 | •Pet!nka• |  Moje fotky

Todle chodíme dvakrát tejdně. Vážně jak na konec světa. A nejlepší je to v zimě..

pict

Inkoustové srdce - Cornelia Funke

26. října 2009 v 18:45 | •Pet!nka• |  Knížky
Knihvazač Mortimer Folchart je milovníkem knížek a nadšenou čtenářkou je i jeho dcera Meggie. Mortimer (Mo, jak Meggie říká otci) má navíc neobyčejný talent: když nahlas předčítá, zhmotní se postavy z příběhu v našem světě - ovšem zároveň se někdo odtud ztratí. Tak kdysi zmizela v dobrodružné knize jménem Inkoustové srdce Meggiina maminka.
Jedné deštivé noci se v domě Folcherových objeví neznámý muž jménem Prašprst, doprovázený kunou s růžky - a Meggie, aniž to tuší, se proto ocitá na začátku dlouhé cesty plné překvapivých zvratů, která ji dovede až do doupěte hrdlořezů - postav z knížky Inkoustové srdce -, kteří nyní žijí v reálném světě.


Hraničářův učeň 1: Rozvaliny Gorlanu - John Flanagan

23. října 2009 v 16:51 | •Pet!nka• |  Knížky
Will je na svůj věk malý, ale zato je hbitý a neobyčejně bystrý. Celý život snil o tom, že se stane slavným rytířem jako otec, kterého nikdy nepoznal, ale do bojové školy na hradě Redmontu ho pro malý vzrůst nepřijmou. Místo toho se dostane do učení k Haltovi, tajemnému hraničáři, jehož záhadnou schopnost neviditelně se pohybovat lidé přičítají černé magii.
Will, i když o to zpočátku vůbec nestá, se postupně učí používat zbraně hraničáře: luk a šípy, šedozelenou pláštěnku a houževnatého malého ponyho. A ačkoli nemá meč ani velkého koně, po kterých tolik toužil, zjistí, že dobrý hraničář je pro království stejně důležitý jako slavný rytíř. A když se s Haltem vydá na nebezpečnou výpravu do pustiny, aby vystopoval děsivé tvory, kteří se chystají zabít krále, zjistí nakonec, že hraničářské zbraně nejsou vůbec tak špatné.

Na téma: Pudíme krtky

16. října 2009 v 18:54 | •Pet!nka• |  Moje kecy
Ve čtvrtek se mi většinou do školy moc chodit nechce, protože máma odborné předměty. Jsou náročné a mnohdy nudné, nicméně včera se ukázalo, že tomu tak nemusí být vždy. Zrovna jsme měli Informační sytémy a naše paní učitelka Blanka P. nám zadala úkol. Měli jsme vymyslet vlastní nakladatelství, nějaké edice a v každé edici alespoň pět knižních titulů. Rozdělili jsme se na skupiny a šlo se na věc.
Ve skupině jsem byla s Lus, Mončou a Káťou, takže naše nakladatelství se jmenovalo PeLuMoKa (podle šéfredaktorů -PEtra,LUcka,MOnika a KAtka) a rozhodli jsme, že to bude nakladatelsví pro ženy a dívky, protože vymýšlet něco složitějšího se nám moc nechtělo. První edice, se kterou jsme přišli, byla velmi důvtipně pojmenovaná Ruka a tituly v ní byly velmi atraktivní, třeba Tvoříme z papíru nebo Tvoříme z hlíny. Další edice se nám povedla trochu víc, byla to Aura a tituly jako Věštíme z koule nebo Věštíme z kávové sedliny (trochu jsme se nechali inspirovat knihou Harry Potter). Další edice byla Kvrdlačka (což nebylo moc originální, ale zkuste si vymslet něco kloudného ve čtvrtek odpoledne) a to bylo, kupodivu, o vaření. Poslední edice, na kterou jsme všechny velice hrdé, se jmenovala Kolečko. Nejoblíbenější titul z je kniha Pudíme krtky (oblíbené je ale i Zavlažování aneb jak na hadici).
Naším dalším úkolem bylo naše nakladatelství reprezentovatv rozhovoru s redaktorem syšleného časopisu. Naší reprezentace se ujala Monča a zpovídala ji Ivana, která se snažila působit nadmíru vzdělaně (ostatně jako vždy).
Ukázka rozhovoru:
Ivana: "Všechna nakladatelství tvrdí, že i přes hospodářskou krizi nebudou zdražovat. Co PeLuMoKa?"
Monča: "Ostatní nakladatelsví si ty knihy vymýšlí , my jsme je psali ve spolupráci s profesionály a také to podle toho vypadá. Takže krize nekrize, my rozhodně budem drahý."
Ivana: "Vaším nejprodávanějším titulem je kniha Pudíme krtky z edice Kolečno. Jak na tuhle knihu reagují ochránci zvířat?"
Monča: "Moc dobře ne. Vylezli nám na střechu nakladatelství a měli cedule s nápisy NECHTE KRTKY NAPOKOJI. Ale my to bereme s naprostým klidem, protože tyhle aktivity už dneska stejně nikoho nezajímají.
A tak to šlo dál. Musím říct, že Mončiny odpovědi mi rozhodně přišli nejoriginálnější ze všech. Dokonce i učitelka měla záchvaty smíchu. Kdyby tak takhle vypadaly všechno hodina IS.
XXX

Vyzvědačka Harriet - Louise Fitzhughová

16. října 2009 v 16:23 | •Pet!nka• |  Knížky
Harriet Welschová je dvánáctiletá dívka, jejíž rodiče jsou kvůli pracovním záležitostem často pryč a ona je tedy opatrována chůvou Catherine Goylovou. Harriet se rychle naučí hrát sis ama a jen tak pro zábavu si začne psát deníky. Zapisuje všechno o lidech, které potká a které zná. Píše si o tom, jak vypadají, jak se chovají, co dělají... Chce být detektivkou a o každém vědět vše, proto se každý den převléká do svého "vyzvědačského" oblečení a podniká svou obvyklou trasu po městě, kde pozoruje a zapisuje si věci o životě svých sousedů. Své zápisky si samozřejmě nepřestává psát ani ve škole, takže jednou padne její deník do špatných rukou a spolužáci si v něm začnou číst. O každém z nich se v sešitě najde něco nehezkého, takže se všichni urazí a přestanou se s Harriet bavit.
Dívka propadá zoufalství - přestává se jí dařit na výzvědách, její vychovatelka slečna Goyllová jí opouští a Harriet se uzavírá sama do sebe. Může ale přežít ve světe, který je až na ní naprosto prázdný? Nebo se bude muset řídit radou, kterou jí dala teta Goyová na rozloučenou?

Fotbal (3.10.2009)

3. října 2009 v 19:17 | •Petinka• |  Moje fotky
pict

Karlštejn (27.9.2009)

2. října 2009 v 19:38 | •Petinka• |  Moje fotky
pict

Kouzelné M

2. října 2009 v 16:33 | •Petinka• |  Moje fotky
pict

Ve škole

2. října 2009 v 16:24 | •Petinka• |  Moje fotky
pict