Srpen 2010

Třásnička (29.8.2010)

29. srpna 2010 v 20:14 | •Pet!nka• |  Moje fotky
pict
pict

Zavržený - Becca Fitzpartick

28. srpna 2010 v 16:53 | •Pet!nka• |  Knížky
Patchovy oči připomínaly černé hvězdy. Bral všechno a nedával nic. Ne že bych o něm chtěla vědět víc. Nelíbil se mi zvnějšku a pochybovala jsem, že by se mi zamlouvalo, co se skrývá uvnitř. Tedy, to není úplně přesné. Zvnějšku se mi líbil hodně. Dlouhé, silné paže, široká, uvolněná ramena a úsměv zpola hravý, zpola svůdný. Cítila jsem, že mě neodolatelně přitahuje, a sama sobě jsem přestávala rozumět.
Nora Greyová je svědomitá, chytrá a rozhodně nemá ráda riziko. Jenže se zamiluje do Patche a to je její první chyba. Patchova minulost je totiž všechno, jen ne nevinná. A nejlepší, co kdy udělal, bylo, že se zamiloval do Nory.
Seznámili se na hodině biologie a Nora chce jediné - držet se od něj co nejdál. Jenže jak se zdá, Patch je vždy o dva kroky napřed. Dívka na sobě cítí jeho pohled, i když Patch není nablízku. Cítí jeho přítomnost, i když je v pokoji sama. A když své okouzlení nedokáže déle tajit, vyjde najevo, kdo Patch ve skutečnosti je a proč ji vyhledal. A za všemi otázkami, které se dotýkají jeho minulosti, si Nora a Patch mohou navzájem položit jen jedinou: "Jak hluboko dokážeš padnout?"


Na téma: Upíři

12. srpna 2010 v 11:36 | •Pet!nka• |  Moje kecy

Ještě před třemi lety to byly ošklivé strašidelné zrůdičky, kterých se bálo každé dítě a žádný puberťák v ně nevěřil. Jejich jasným představitelem byl hrabě Drákula a abych to tak řekla - byl klid. V dnešní době, hlavně díky úžasné spisovatelce jménem Stephanie Meyerová už je pohled na upíry zcela opačný. Každý z nás (i ti co nechtějí) si musí vybavit Edwarda Cullena a jeho rodinku hodných upírků, kteří vypadají úžasně, mají přenádherné oči, dobrovolně sají jen krev zvířat, na slunci se nepromění v prach, ale světélkují a kteří (což jim neodpustím) udržují zpočátku velice nepřátelský vztah ke smečce tamních vlkodlaků. A ať je příběh o upíří rodince sebevíc naivní, přesto všechno obdivuju ženu, která to všechno začala. Chtěla bych umět psát jako Stephanie Meyerová.

Z počátku jsem plánovala, že si to odpustím, ale ne - s upíry totiž přišli i jiné nestrvůrky ze záhrobí - vlkodlaci. Původně obluda s tělem medvěda, která chodila po zadních, smrdělo jí z pusy a svýma dlouhýma drápama vám rozpárala břicho. A teď? Další změna k lepšímu. Teď je to spoře oblečený a sexy chlápek se širokýma ramenama a vymakaným snědě opáleným tělem, který se změní ve velikého, majestátně vyhlížejícího vlka. Musím přiznat, že já jsem spíš na ty vlkodlaky. Nejde jen o Twiling, ačkoliv tam jsem taky team Jacob a ne jako 90% světa team Edward. Četla jsem i jiné knihy díky kterým, se mi vlkodlaci dostali pod kůži. Třeba knihu Měsíční píseň od spisovatelky jménem Patricia Briggs. Tak jsou vlkodlaci vážně k sežrání a všichni to tam vědí. Oni jsou, ale silně dominantní, takže se jim to lidé bojí říct. A zastávají patriarchát, což mi jako feministce trochu vadí. Ovšem jinak tu knihu vážně doporučuju. Ani milovníci upírů nepříjdou zkrátka.

K upírům se ještě se na malou chvíli vrátím. Vzpoměla jsem si totiž, že jedna moje spolužačka (která čistě náhodou miluje Twiling) mi říkala o holčině, která psala do časopisu Bravo. Ve věku svých vyspělých třinácti let vznesla na ty nebohé redaktory dost krutý dotaz. Psala tam, že po dlouhém znažování všech pro a proti se nakonec rozhodla stát se upírem a redaktory prosila, aby jí poradili, jak to má udělat. Myslím, že v tu chvíli nastalo v tamní redakci buďto nesmírné veselí a nebo rezignovaný klid (přikláním se k tomu druhému - v bravíčku jsou zvyklí i na horší věci).

xxx