Listopad 2010

Olivia Wilde / Třináctka

30. listopadu 2010 v 17:21 | •Pet!nka• |  Můj blog
pict
pict

Svíčka (28. listopadu 2010)

28. listopadu 2010 v 16:29 | •Pet!nka• |  Moje fotky
pict
pict

Na téma: Církvi, králi, vlasti, Múzám a světu

27. listopadu 2010 v 22:26 | •Pet!nka• |  Moje kecy
Nepochybuji, že Karel Havlíček Borovský jim měl co říct. Já bych na tom byla stejně, kdyby mě z milované vlasti poslali do vyhnanství. Teď však existuje jen nepatrně drobná šance k tomu, že by se mě Václav Klaus chtěl zbavit, a poslal mě kvlůli tomu do Brixenu. Tím pádem nemám zrovna ty nejlepší podmínky k tomu, abych všem zmiňovaných napsala něco pěkně od srdce. Přesto se o to pokusím, koneckonců, vyhnanství není pro literární tvorbu bezpodmínečně nutné, ne?
Církvi - víte, tohle je pro mě poměrně ošemetné téma. Nejsem si moc jistá, jestli jsem věřící. Rozhodně nevěřím v boha tom pravém slova smyslu a myslím, že asi nikdy nenastane chvíle, kdy spatřím potřebu jít do kostela. Nějaký bůh podle mého názoru rozhodně existuje. Myslím si to proto, že znám dějiny. Myslíte snad, že Egypťané byli natolik originální, aby si celou plejádu svých roztodivných bohů vymysleli sami? Co třeba takové starověké Řecko? A také severské země, jako Norsko a Švédsko. Jejich mytologii mám nejraději, ale to neznamená, že věřím na Odina, či na Lokiho. Každopádně význam církve jako takové mi uniká. Nechci to tu pitvat, nicméně pokud se mám pokusit vzákat něco církvi, asi bych to měla alespoň zkusit. Takže... církvi bych vzkázala, že mě osobně nezajímá, ani co by se za okousaný nehet vešlo.
Králi. V mém případě tedy spíš prezidentovi. Tomu našemu momentálnímu bych vzkázala asi jen to, že mi občas příjde k smíchu, ale pořád je na tom ještě dobře. Pak bych chtěla doplnit, že mám momentálně dobrý pocit z naší nové vlády. Byly časy, kdy jsme na tom byli mnohem hůř (a není tomu tak dávno).
Vlasti? Své vlasti bych vzkázala jen to, že ji miluji. Neskrývaně, vzoucně a doživotně. Ani maličko nelituji toho, že jsem se narodila zrovna tady a nikdy bych neměnila.
Múzám? Nevím, jak je to v globálu, ale ta moje je pěkná svině! Já ji občas vážně nesnáším! Chci psát a... ne! Potřebuju psát a najednou se to stane. Ať se rozhlížím jak chci, tak nevidím ji nikde. A pak náhle vidím kradmý pohym. Jen slyším, jak se tiše směje za rohem. Je zlá, poťouchlá... doufám, že ostatní jsou jiné.
A světu? Jen, že všichni do jednoho potřebují mnohem víc lásky. Protože láska překoná všechno.
xxx

První sníh (27. listopadu 2010)

27. listopadu 2010 v 13:15 | •Pet!nka• |  Moje fotky
pict
Moje každoroční nadšení z čerstvě napadaného sněhu je prostě napopsatelné. Ovšem už teď vidím, jak mi ten bílý hnus bude za týden vadit.pict

Na téma: Film o filmu, film o knize

25. listopadu 2010 v 17:00 | •Pet!nka• |  Moje kecy

Harry Potter, slavný román od spisovatelky J.K. Rowlingové je teď znovu aktuální téma, protože, jak jistě víte, v kinech se objevilo jeho filmové zpracování. Jako vždy mě to donutilo zamyslet se nad tím, proč mají lidé tendenci všechno cpát na pláno. Občas z toho vznikají hrozné věci (teď nemluvím o Harry Potterovi).

Víte, můj názor na filmy, které jsou natočené podle knihy nebyl nikdy moc dobrý. Za povedené považuju celkem asi tři filmy z těch miliard, které byly natočeny. A to není zrovna dobrá bilance, to musíte uznat.

První z těch, dle mého názoru, povedených je Petr Pan od režiséra P.J. Hogana z roku 2003. Myslím, že pan J.M. Barrie by z toho filmu neměl vůbec špatný pocit, protože Petra v něm vylíčili naprosto úžasně a to včetně jeho závěrečného rozhodnutí, že prostě nevyroste.

Druhým z té slavné trojky je film Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň. Přiznávám, že ohledně tohohle filmu patří můj obdiv především lidem, kteří seděli na konkurzech a vybírali herce. Všichni jsou skvělí, Petr je super sexouš, Zuzanka je překrásná, Ed je taky bezva, ale ta Lucinka. Bože, Georgie Henley je jako Lucka dokonalá. Na ten okamžik, kdy otevře dveře od skříně a nahlédne mezi kabáty do Narnie si vzpomínám, jako bych to zažila já sama.

Posledním z mé top 3 je Pán prstenů: Dvě věže. Víte, ani jednička a ani trojka této filmové triologie nejsou nějak špatné. Ovšem v prvním díle vynechali Toma Bombadila a ve třetím zcela opoměli, že kraj byl zdebastovaný od Sarumana. Jinak taky super filmy.

Naopak existují filmy, které jsou dle mého názoru, a teď mi promiňte ten výraz, zkurvené. Určitě mezi ně patří Eragon. To uznají všichni. Pravděpodobně však už jen já budu tvrdit, že další zkurvený film je Inkoustové srdce. A když zabrousíme mezi české filmy, musíme nutně narazit na Máj (nedávno nás učitelka upozornila na jednu super recenzi právě na Máj, asi jí sem taky dám).

Závěrem bych chtěla říct, že film je moc hezká věc, ale nedá se za žádných okolností srovnávat s knihou. Proto na většinu z nich raději ani nechodím. Nechci je vidět, protože vím, že bych byla zklamaná. Neviděla jsem ani zmiňovaného Harryho Pottera a to ani šestý a ani aktuální film. Vím, že to není zase tak špatné, denně slýchám dlouhé ódy na sametový hlas Alana Rickmana, takže mi je více než jasné, že určitě existují i pozitiva, ale opravdu nechci, aby mi lidé, kteří vlastně jen něco předstírají, nahradili moje představy. To tedy vážně ne.

xxx




Lenka Láskorádová

17. listopadu 2010 v 19:09 | •Pet!nka• |  Můj blog
pict
pict

Tajemství nesmrtelného Nikolase Flamela: Zaříkávač - Michael Scott

17. listopadu 2010 v 18:59 | •Pet!nka• |  Knížky
San Francisco - Josh a Sofie se konečně dostali zpátky domů. Oba jsou ale zmatenější než kdykoliv předtím a jejich budoucnost je značně nejistá. Ani jeden z nich ještě neovládl umění magie živlů tak dobře, aby mohl ochránit sebe i své dvojče. Opět přišli o Scatty a Dr. John Dee je jim navíc neustále v patách. Nicméně na obzoru se objevila nová a nyní důležitější otázka: Nakolik můžou věřit Nikolasi a Perenele Flamelovým? A můžou vůbec věřit někomu cizímu?
Alcatraz - Dr. John Dee podcenil Perenelu Flamelovou. Alcatraz ji nemohl zadržet na dlouho. Mořský stařec Nereus pro ni nebyl vůbec žádný soupeř. Navíc se vědmě podařilo získat spojence, u kterého by nikdo nepředpokládal, že by jí mohl pomoci. Ale Perenela nebyla jediným vězněm na ostrově. Za vězeňskými mřížemi a starodávnými ochrannými kouzly se schovávala armáda příšer a netvorů. Machiavelli přijel na Alcatraz, aby je vypustil na město.
Perenela je sice velice mocná žena, ale každým dnem slábne, stejně, jako její muž. S Nikolasem po boku se chystají na jednu z největších bitev, která ovšem může být nad jejich síly. Musí ale bojovat, aby město zachránili, i kdyby je to mělo stát život.



Na téma: První vločka

16. listopadu 2010 v 16:46 | •Pet!nka• |  Moje kecy

Každý rok je to stejné. Už v polovině listopadu si sedávám k oknu a jen znuděně vyhlížím ven. A přemýšlím, kdy asi začne padat sníh, jak to bude krásné, až tu holou a ošklivě hnědou krajinu zakryje kouzelná bílá pokrývka.

Nemám ráda zimu. Omrzlé uši, červené nosy a namrzlé chodníky. Co z toho? A proto si myslím, že to je trochu zvláštní, že mám tak ráda sníh. Sledovali jste někdy křehounké sněhové vločky, jak vám pomalu tají na dlani? Každá je úplně jiná, to je vědecky dokázané. Mají tak složitou strukturu, a když se jich sejde víc, dokáží vytvořit něco překrásného. Vždy, když už je venku sněhu alespoň po kotníky, tak vyrážím s foťákem ven, nejraději do lesa.

V lese je všechno jako z pohádky. Připadám si, jako Lucinka v Narnii. Je to stejné, jako kdybych prošla skříní a objevila se v jiném světe. Už jen schází potkat pana Tumnuse a jít společně s ním na čaj. A opravdu - vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby se náhle za stromem objevila Bílá čarodějnice a nabízela mi turecký med.

Tak krásný a tejmný mi připadá les v zimě. Je tak jiný než jindy, tak zvláštní a plný nádherných a trochu podivných věcí. Pařezy zapadané sněhem vypadají jako malí lední medvídci a mezi větvemi fučí vítr, který vám občas setřese na hlavu snůšku sněhu. A potom i vy vypadáte, jako vystřižení z pohádky o Mrazíkovi.

xxx


Na téma: Platonická láska

13. listopadu 2010 v 19:34 | •Pet!nka• |  Moje kecy

Vzpomínáte si na svojí první platonickou lásku? Já tedy opravdu ano a myslím, že vy ostatní jste na tom dost podobně. Zažil to téměř každý (nebo alespoň většina holek) - to si myslím já. Někdo to přizná, někdo ne. A několik málo z nás to možná nezažilo, ačkoliv sázím na to, že takových moc nebylo.

Holky takové prostě jsou. Lepí si nad postel plakáty svých idolů a večer, když usínají, dívají se ně a přemýšlí, jaké by to bylo kdyby leželi vedle nich. Herci, zpěváci nebo fotbalisté - hodně z nás to zná z vlastní zkušenosti.

Některé moje kámošky měly nad postelí Milana Baroše, jiné zase Mitche Buchannona. Já jsem tam měla Legolase z Pána prstenů. Když on byl (a stále ještě je) prostě dokonalý muž. Ty modré oči, blond vlasy a to, jak byl za všech okolností hodný - můžete ho nemilovat? Já prostě neodolala. A přiznávám, že kdykoliv si teď čtu Pána prstenů, tak si na ty časy vzpomenu.

V jedenácti si holt člověk potřebuje vysnít nějakého svého dokonalého chlapce. Myslím, že je to v pořádku ačkoliv je docela zvláštní, že kluci to nedělají. Ti mají jen vzory - hokejisté si nad postel lepí Járu Jágra, fotbalisté Toma Rosického a Péťu Čecha apod. Žádné holky tam nemají (až po čase se tam objeví nějaké ty nahotinky). Pravděpodobně nejsou tam citově labilní :)

xxx


Na téma: Přátelé

12. listopadu 2010 v 18:24 | •Pet!nka• |  Moje kecy

Přátelé jsou pro nás důležití, ale jak poznáme, že to s námi myslí vážně? Je to dost těžké a já jsem se to za svých šestnáct let života naučila rozeznávat jen minimálně. Lidi si dělím do pěti skupin. Přátelé, kamarádi, známí, neznámí a nepřáteké. Občas se mi stane, že některé skupiny se mi prolínají jako např. známí a nepřátelé, ale jedno se mi neprotíná nikdy. Nikdy si nepletu přátele a kamarády, protože kamarádi jsou sice fajn lidi, ovšem když potřebuji pomoc tak se jich asi nedovolám. Od toho mám své přátele, kterých nemám zase tolik, ale vím, že je na ně ve všech situacích spolehnutí.

Přátelství je hrozně složitý proces a každý se musím učit, jak v něm chodit. Já jsem se např. tepre nedávno naučila, že z lidí se prostě informace netahají. Žádné řekni, moc prosím a už v žádném přídě tyjo a kdo to byl? Teď už prostě chápu, že když mi o tom budou chtít říct, tak mi to řeknou. Proč bych jim měla dělat něco, co sama nechci aby oni dělali mě?

Vždyť přece víte co vždycky říkal Brumbál Harrymu Potterovi? Říkával: "Láska je silnější než cokoliv jiného, Harry." A měl pravdu samozřejmě (jak taky jinak). Přátelství také vyžaduje lásku, stejně jako kterýkoliv jiný vztah. A já jsem moc ráda, že mám okolo sebe lidi, kteří mě milují takovou jaká jsem, přestože to se mnou občas nemají vůbec lehké. Vážím si všech svých přátel. Děkuju bohu za to, že existují.

xxx