Na téma: Vnitřní svět aneb výlet do snových dálek

24. května 2011 v 20:06 | •Pet!nka• |  Moje kecy
Blog.cz se vytáhl a vymyslet něco, čemu velice hezky říká rozšířené téma pro filosofy. Nechci tvrdit, že sama sebe vidím jako filosofa, ovšem na druhou stranu musím přiznat, že se necítím, jako obyčejný civilista. Tedy, abyste tomu rozuměli - v mých představách patřím já a mně podobní do určitého spolku. Cech lidí s fantazií. Lidí, kteří se nebojí zamyslet dojít k určitému závěru. My jsme ti, kteří si bez zardění dokážou představit učitelku fyziky, jak vyskakuje z okna a křičí na nás, abychom vypočetli, jakou rychlostí letí, kdy dopadne a co se stane, když z levé strany zafouká vítr o určité rychlosti a hodí s ní o zeď školy. Inu to jsme přesně mi. A ostatní, kteří to nedokážou, jsou civilisté. Ale teď již k mým snovým dálkám.

Sama sebe považuji za člověka, který se nebojí vlastní představivosti, v důsledku čehož se ta mrcha poměrně rychle rozrostla do neskutečných výšek a dálek a já nad ní pomalu, ale jistě začínám ztrácet kontrolu. V určitých momentech si představuji věci, které jsou prostě nepřístojné. Při chemii myslím na nahé chlapy, při němčině myslím na to, kdy asi konečně vyjde další díl Tajemství nesmrtelného Nikolase Flamela a vymýšlím si vlastní děj (což se nedělá, od toho je tu autor) a to se přetáhne do češtiny, kdy si představuji, že do třídy vtrhne John Dee a archaickou angličtinou zakřičí, že jsme všichni spolčení s fanoušky Manchesteru United a musí nás zabít. Představuji si, jak ho česky přesvědčuji, že něco takového bych neudělala, ale on mi nerozumí a všechny nás... oh bože, nechávám se unést. Moje fantazie je prostě mocná. Pohybuje se od písmenek tancujících mazurku na klávesnici, přes mého otce v baletním kostýmu až k létajícím tramvajím. A nemá zábrany!

Kdysi jsem četla knihu, jejíž ústřední postavou byl muž, jenž házel koblihami. Pro všechny, kteří kývají hlavou a chápavě se usmívají, musím dodat, že mají pravdu, byla to kniha pana Jirotky, Saturnin. A právě on, tedy Saturnin, byl tím mužem, jenž házel koblihy. A já se bojím, že díky mojí přehnané fantazii dospěji do fáze, kdy si moje praštěné já pomyslí: "Ach, to by byla legrace, hodit po té paní koblihou." A pak jí hodím, jako by byla tenisový míček, protože už mi bude připadat nudné si to jen představovat!

Zatím mi však můj vnitřní svět vyhovuje. Líbí se mi, že v okamžicích, kdy civilisté tupě zírají do prázdna, si já představuji veliké draky, která si moje mysl propracuje do posledních detailů a elfky a elfy sedící na jejích hřbetech. Jsou oblečení v krásných šatech, které hrají všemi odstíny zelené a usmívají se, jak sviští s větrem o závod. Volají na sebe a sdělují si svoje postřehy o stromech či o lučním kvítí, na které z výšky shlíží. Musí však hlasitě křičet, aby je jejich druzi slyšeli i přes vítr, který jim čechrá vlasy. Jedna z elfek má krásný účes. Její dlouhé blond vlasy jsou všechny sčesané na… ach, civilista mi oznamuje, že se nudí.
xxx
 


Komentáře

1 Annx_X | Web | 24. května 2011 v 20:22 | Reagovat

Pěkně (slabé slovo) napsané články, krásný blog... *usmívá se* jsem ráda, že lidé s takovou originalitou a fantazií nezmizeli z povrchu naší chudičké a těžce zkorumpované Země ^^

2 Lilu | Web | 25. května 2011 v 9:34 | Reagovat

Teda s tou fyzikářkou si mě dostala. :-D

3 Moi Keiniku Sangová | Web | 25. května 2011 v 19:17 | Reagovat

V chemii sice nemyslím na nahé chlapy, ale na chemii rozhodně ne a kdy vyjde další Nicky, to mi občas vrtá hlavou. Většinou ve fyzice :-D (Myslím, že vyjde příští týden, zaslechla jsem zvěsti :D), ale jinak jsme na tom v tomhle směru hodně podobně. Kolem mě se lidi často nudí, právě když já se skvěle bavím...

4 Angie | 25. května 2011 v 22:04 | Reagovat

a já sem se bála, že sem blázen, když si o hodinách matiky představuju jaký by to bylo, kdybych v nějaký jeskyni našla Lokiho XD

5 Angie | 25. května 2011 v 22:04 | Reagovat

P. S. Úžasnej článek, puso ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.