Únor 2012

Mercedes Thompson 6: Říční znameni - Patricia Briggs

29. února 2012 v 19:28 | •Pet!nka• |  Knížky
Mercy Thompsonová vždy věděla, že je jiná, a to nejen proto, že dokázala přinutit motor Volkswagenu poslouchat na slovo. Mercy je kožoměnec, což zdědila po dávno zesnulém otci. Ještě nikdy se nesetkala s nikým, kdo by byl jako ona. Tedy až doposud. V hlubinách řeky Columbia se k životu probudilo zlo - a někdo z lidu jejího otce by o něm mohl něco vědět. A pokud mají Mercy a její druh, alfa vlkodlak Adam, přežít, budou potřebovat pomoc.


30x kniha a já

27. února 2012 v 19:06 | •Pet!nka• |  Můj blog
1. Co ti četli rodiče, když jsi byla malá?
Heidi, děvčátko z hor od Johanny Spyriové. Ty knihu jsem milovala naprosto nezdravým způsobem. Táta vždy vypráví, že jsem ji znala nazpaměť a nutila jsem ho, aby mi ji pořád dokola četl. A dokonce jsem údajně poznala, když vynechal větu.

2. Co jsi četla ve škole, jako první povinnou četbu?
O letadélku Káněti od Bohumila Říhy s ilustracemi Heleny Zmatlíkové. Líbilo se mi to natolik, že jsem donutila rodiče, aby mi ji koupili domů. Dodnes ji mám.

Kniha a já

24. února 2012 v 12:00 | •Pet!nka• |  Můj blog
  • Kniha, která změnila tvůj život:
Hrozně ráda bych držela tradici a napsala, že je to Pán prstenů - nicméně nebudu vám lhát. Můj život totiž změnila docela jiná kniha - Harry Potter. Bez HP série bych nestudovala svůj obor a žádného Pána prstenů bych asi neznala.

  • Kniha, kterou jsi četla víc, než jednou:
Myslím, že víc než jednou jsem četla většinu knih - pokud mám doma nějaký výtisk, který mě při prvním přečtení zaujme, časem se k němu téměř na 100% vrátím. Ale abych jmenovala - nejčastěji jsem četla asi Harryho Pottera a kámen mudrců (kniha je díky tomu ve velmi salátovém vydání) a Pána prstenů: Společenstvo prstenu.

Na téma: Kam si zajít na záchod?

23. února 2012 v 10:54 | •Pet!nka• |  Moje kecy
Tři prsteny pro krále elfů pod nebem,
Sedm vládcům trpaslíků v síních z kamene,
Devět mužům: Každý je k smrti odsouzen,
Jeden pro Temného pána, jenž dlí na trůně
v zemi Mordor, kde se snoubí šero s šerem.
Jeden prsten vládne všem, Jeden jim všem káže,
Jeden všechny přivede, do temnoty sváže
v zemi Mordor, kde se snoubí šero s šerem.

Myslím, že většina průměrně vzdělaných lidí tyto verše někdy slyšela. Mnozí z nich nejspíš i přesto, že žádné z Tolkienových děl nikdy nečetly. Já sama přiznávám, že i do mého podvědomí se dostaly jen za pomoci nepřeberného množství knih, které na první pohled neměli se samotným Pánem prstenů téměř nic společného. Záměrně říkám téměř, protože je jasně patrné, že všem těm autorům učarovalo, jakým způsobem dokázal profesor uchopit slovo a utvořit z něj svět.
Svým způsobem byl kouzelník, protože jak jinak chcete nazvat člověka, který dokázal jen za pomoci papíru a kuličkového pera vytvořit vlastní zemi, plnou fantazie, lásky, přátelství a smíchu? Jsem přesvědčena, že každý z nás najde ve Středozemi kousek sebe. Něco, co má rád a nejspíš i kus z toho čeho se bojí. Středozemě se totiž jeví jako opravdový svět, jež má vlastní historii, bohatou mytologii a především obyvatele, kteří se každodenně potýkají s problémy, které jsou tak podobné těm našim.
Jedna moje kamarádka vždy říká, že pokud čteme příběh o nějaké smyšlené zemi, tak si musíme umět představit, kam bychom si tam zašli na záchod. Pokud to nedokážeme, pak je potřeba učinit následující kroky: dočíst knihu, navždy ji odložit a vrátit se ke kvalitnímu čtení, jakým je Pán prstenů. A mě nezbývá, než s ní souhlasit.



Fotkoidní řetězák

15. února 2012 v 21:24 | •Pet!nka• |  Můj blog

1) Tvoje fotka z dězství a tvoje fotka teď:


Na téma: I ozval se hrozný zvuk a z houstnocí tmy vyrazil papoušek na motocyklu

7. února 2012 v 17:20 | •Pet!nka• |  Moje kecy
V poslední době mě každá hodina literatury obohatí tak, že po příchodu domů mám vždy nutkání popadnou svoji Múzu na pačesy a vyzvat ji, aby ze sebe vydala to nejlepší. Na druhou stranu však vím, že k tomu mě nedonutí zhola nic, natož pak taková banalita jako papoušek na motocyklu. Moje duhová Múza je sice čůza, nicméně vždy když ji nezbyně potřebuji (viz hodiny stylistiky), zavčasu, pravda, občas i s mírným zpožděním, dorazí. Pokud bych ji fyzicky napadla vždy, když na levou hemisféru mého mozku zaútočí nějaký nápad, neměla by už nejspíš chudák žádné vlasy ani zuby, a náš vzájemný vztah by se pohyboval hluboko pod bodem mrazu.
Za normálních okolností mám v hlavě miliony nápadů - a 95% z nich skončí někde, kde je tma jako v pytli a kromě nich tam není zhola nic. Takové osobní vrakoviště odložených nadějí, ideálů a snů, ke kterým se může dostat jen někdo, kdo je obdařen velmi silnými nadpřirozenými schopnosti. Anebo, pokud se budu hodně snažit, já. Tma jako v pytli je opravdová hutná a nepropustná, víte? Moje nápady v ní postupně hynou, neboť potřebují k životu stejné věci jako ostatní bytosti (světlo, teplo, vodu, vzduch a živiny). Odchází do věčných lovišť, která jsou prosvícená jinými slunci, než jaké známe u nás.
Myslím, že lidskému pokolení je předurčeno zapomínat. Zbavovat se nápadů a myšlenek, které na první pohled nejsou užitečné. Ano, vím, že druhý pohled nám často ukáže, že je to právě naopak, ale to je teď vedlejší. Snažím se spíš naznačit, že každý z nás potřebuje svoji vlastní "tmujakovpytli" do které nahází všechny přebytečnosti.
Špatné vzpomínky? Kdo by se jimi chtěl pořád zabívat - šup s nimi to "tmyjakovpytli". Romnožování prvoků a nebuněčných organismů? Na co, pro Ódina - zmuchlat a zahodit do "tmyjakovpytli". Povídka o klokanech v létajících talířích? Jinak jsi zdravá? Rychle do "tmyjakovptyli", než to někdo uslyší!
Nedokážu si představit, co bych si bez své "tmyjakovpytli" počala, neboť během studia jsem musela nasát několik stovek zcela zbytečných informacích, které jen zabíraly kapacitu mého mozku. Nevím sice ke kterému orgánu moje "tmajakovpytli" patří, ale mozek se s ní vůbec nezatěžuje - jen vygeneruje zbytečnosti, které do ní pak nahází. Třeba náleží k ledvinám, srdci nebo játrům, nicméně vidím to spíš na střeva. "Tmajakovpytli" má totiž, stejně jako již zmíněná střeva, za úkol zpracovat všechno, co by se ještě mohlo hodit, a to ostatní vyloučit tou nejkratší cestou z organismu.
Otázkou však zůstává, zdali tahle paralela se střevy není moc přehnaná. Odchází z nás vůbec staré myšlenky? Není spíš "tmajakovpytli" bezedná věc neurčitého tvaru, ve které můžeme zarochat a vytáhnout věci dávno zapomenuté? Nevím, nicméně slibuji, že to zjistím (pokud budu někdy v budoucnu potřebovat deatily ohledně rozmnožování nebuněčných organismů a prvoků).

O. V. S. K. (rozhodně to neznamená "osm velice sexy kluků")

3. února 2012 v 23:27 | •Pet!nka• |  Můj blog
1. Chris Hemsworth - já vím, já vím. Je to modrooký namakaný blonďatý bůh - doslova, jeho Thor, ač v mírně přidebilněném filmu, byl naproto k sežrnání (nebo spíš k jiným praktikám). Nicméně já jsem nikdy nebyla zrovna na ty "temné", takže moje volba je vlastně naprosto logická. Já potřebuju hodný kluky se širokými rameny a severským přízukem.



Na téma: Napadlo vás někdy, jaký si o vás lidé udělají obrázek na základě vašeho kontraproduktivního blogu? *předstíhá, že stále dokola neposlouchá ´Právo je síla´*

2. února 2012 v 23:35 | •Pet!nka• |  Moje kecy
Zoufalství - tohle slovo mi připomíná, že poměrně nedávno jsem přemýšlelo o tom kvantu blogujích lidí a především o podřadné úrovni jejich článků. Řekněme si narovinu - kolik blogerů nad svými texty racionálně uvažuje? Sice považuji svůj čas za natolik vážený, že už raději chodím jen na stránky, které mi za to stojí, nicméně nepopírám, že občas zabrousím i na takové, které se mě svým obsahem zcela nedotýkají. Na druhou stranu však vím, že se mi to nestává moc často, protože ty holky mě u sebe tak nějak nechtějí. Dnes už totiž nejsem v tom stavu, kdy by mi dělalo problém dát najevo to, co se mi líbí a co ne. A mnohým to nejde přes nos.
Zrovna nedávno jsem narazila na blog jedné dívčiny, která se zaměřovala na americkou herečku Selenu Gomez *hledá na googlu, jestli to čistě náhodou není zpěvačka, protože se necítí na to, aby poskytovala mylné informace*. Nic proti ní nemám, což bude nejspíš spojené s tím, že jsem ji doposud v žádném filmu neviděla, nebo jsem si to přinejmenším neuvědomila. Nezajímá mě s kým chodí a je upřímě jedno, jestli má vlasy dlouhé nebo krátké.
Abych se však dostala k jádru věci - na tom blogu jsem našla Seleniny fotky z pláže. Vypadala jako každá normální holka (mimochodem - nijak obvzlášť hezká), která si chce užít odpoledne u moře. Až na to, že si šla zaplavat a kolem krku měla asi tak půl kila náhrdelníků, řetízků, přívěšků a podobných konin (které tedy miluji, ale tak… plavat bych v nich nešla). Ihned mě napadlo, co jí hráblo, na co si hraje? A také jsem to pod ten článek napsala, protože to je můj názor a já se za něj nestydím. A nebudeme se nic povídat, mezi "vypadala bezvadně" a "krásné fotky" se můj komentář skvěl jako perla mezi prasaty. Tehdy mi však došla jedna věc.
Pokud napíšete komentář znějící "krásné fotky", který zcela nic nevypovídá o vašem zározu, tak to administrátora blogu nikterak nedojme. Přijme ho s drovným úsměvem a pomyslí si, že jste mu vylepšili návštěvnost - nepředpokládá, že by na něj měl nějakým způsoběm reagovat. Pokud však napíšete něco ve stylu "Proč má tolik náhrdelníků při plavání?", tak existuje slušná šance hned na několik počinů ze strany vlastníka blogu.
a) váš komentář bude odstraněn
b) váš komentář bude okomentován vlastníkem blogu ve stylu "Jestli se ti to nelíbí, nemusíš sem chodit", jako byste neměli právo vyjádřit vlastní názor jen proto, že ho chcete vyjadřovat zrovna na "jejich blogísku"
c) váš komentář bude okomentován vlastníkem blogu ve stylu "Náhodou mě to přijde prima" přestože to již zmíněnému vlastníkovi prima nepřijde, a ve skutečnosti se též domnívá, že danná celebrita, v našem případě Selena Gomez, přestřelila
d) váš komentář bude okomentován vlastníkem blogu ve stylu "Náhodou mě to přijde prima" a bohužel si to bude vážně myslet
e) váš komentář bude hanlivě okomentován vlastníkem blogu a několika desítkami jeho psedokamarádů (esbulátek a affíčků), kteří nevědí co má vlastník rád za barvu a kolik má sourozenců, nicméně všichni společně milují Selenu Gomez a kopírují všechny její fotky
f) na zmíněný blog vám bude z vaší IP adresy zakázán přístup
Z toho všeho plyne, že pokud hodláte vyvolat řetězovou reakci, stačí konstatovat, že Selena Gomez se předvádí. Útěchou vám při tom bude, že všichni inteligenti v okolí budou tiše držet s vámi*přemýšlí, jestli se může považovat za inteligenta, když měla ve třetím ročníku střední školy jedničku z českého jazyka a literatury*. Tiše proto, že většina z nich již rezignovala na post "jsem chytrá, pokusím se jim to vysvělit". No, a společně s ostatními rozumnými lidmi si pak uděláte o vlastníkovi blogu velmi kritický a vesměs opravdu nehezký úsudek, který vyvrcholí rozhodnutím, že jeho blog již nikdy nenavštívíme, ačkoliv má perfektní "dessík" a jeho "návštěvka" denně přesahuje sto lidí.
PS: Přepadne-li vás zoufalství i po přečtení tohoto článku, raději mi to ani nepište. Jsem citlivý člověk a mohla bych dostat depresi.
PPS: Vítě, že PS znamená Post Scriptum?
PPPS: První PS byla ironie, ráda si přečtu všechny komentáže, včetně těch, které mě upozorní, že se nedržím tématu a těch, které mi oznámí, že mám "krásný dess a super blog." Druhé zmíněné diskrétně smažu.