Září 2012

Noční pouť (25. září 2012)

30. září 2012 v 17:08 | •Pet!nka•


Bratrstvo 1: Vyděděnci - John Flanagan

29. září 2012 v 18:38 | •Pet!nka• |  Knížky
John Flanagan, autor mezinárodně úspěšného Hraničářova učně, přichází s novou sérií Bratrstvo. Děj je tentokrát zasazen do Skandie, drsné země námořníků a bojovníků, a jeho hlavním hrdinou je šestnáctiletý Hal Mikkelson, syn skandijského otce a araluenské matky.
Ve Skandii existuje pouze jediná cesta, jak se stát bojovníkem. Chlapci jsou vybíráni do skupin zvaných bratrstva a musejí podstoupit tříměsíční výcvik v námořnických dovednostech, ovládání zbraní a bojové taktice. Bratrstvo stojí proti bratrstvu a soutěží spolu v řadě úkolů. Vítěz může být jen jeden. Když se Hal Mikkelson stane nedobrovolným vůdcem bratrstva vyděděnců, musí se tohoto úkolu zhostit, jak nejlépe umí. Bratrstvo Volavek se silou ani počtem sice nevyrovná dalším dvěma skupinám, ale jeho členové mohou svou vynalézavostí, důvtipem a odvahou všechny jen překvapit.



Angelina (20. září 2012)

26. září 2012 v 21:14 | •Pet!nka• |  Moje fotky



Relikvie víry - 17. kapitola

24. září 2012 v 14:00 | •Pet!nka•



Zkrocení zlé ženy - William Shakespeare

23. září 2012 v 20:52 | •Pet!nka• |  Knížky
Děj se odehrává v Padově, kde žije bohatý kupec Baptista Minola, jež má dvě krásné dcery, Blanku a Kateřinu. Blanka je hodná, cudná a chytrá, ale Kateřina je láteřivá semetrika, které se každý obává. Protože je Kateřina starší, Baptista se rozhodne nejdříve provdat ji a pak teprve Blanku. Jinak by mu Kateřina zůstala "na ocet" a hlavně doma.
Blanka má více nápadníků (Gremio, Hortensio a Lucenzio), ale o Kateřinu nikdo nestojí, než se ve městě objeví veronský šlechtic Petruccio. Rozhodne se si Kateřinu vzít za ženu a učinit z ní pokornou choť, ač se to ostatním jeví jako neuskutečnitelné. A jelikož už je starší dcera Kateřina provdána, může si Blanka vybrat ženicha, a tak se provdá za Lucentia.
Petruccio dělá Kateřině ze života peklo, aby si uvědomila, že překračuje konvence, a Kateřina pochopí, že se musí zklidnit; nyní přichází vrchol příběhu v podobě sázky, kdy se Petruccio vsadí s Lucenziem a Hortensiem, kdo z nich má poslušnější ženu. Každý z nich po sluhovi vzkáže své ženě, že má přijít k němu. Jediná, která přijde, je Kateřina a Baptista a ostatní vidí, že Petruchio Kateřinu zkrotil. Petruccio dostane 20 000 zlatých od Baptisty za to, že z Katky udělal hodnou ženu a samozřejmě vyhrává sázku s Lucenziem a Hortensiem.



Na téma: Jednou to dítě uvnitř mě uvěří. A pak...

20. září 2012 v 14:00 | •Pet!nka• |  Moje kecy
Pro Wendy bylo v danou chvíli hrozně jednoduché prohlásit, že věří na víly. Vždyť dokonce jednu znala! To se jí to pak křičí! My ale bohužel nemůžeme jen tak vyletět z okna pouze v noční košilce a odfrčet si do Země Nezemě. Všichni jednou vyrosteme a s největší pravděpodobností se nám nikdy nepodaří zjistit, jestli jsme větou: "Víly neexistují." nějakou náhodou nezabili. Nicméně na druhou stanu je nesmírně jednoduché vytáhnout knihu či pustit si film, a vnořit se tak do příběhu Petra Pana, malého chlapce, který nikdy nevyroste. V představách je totiž všechno jednoduché.
I v mých představách tomu tak je. Existují tam víly, které bydlí na kytičkách. Vypadají trochu jako broučci, mají lesklá křidélka, zlaté krovky a voní po medu. Vlasy mají dlouhé, plné pylových zrnek a lučního kvítí. Ještě donedávna jsem byla přesvědčená, že tam opravdu jsou. Že v každé květince jich žijí miliony a živí jsou jen z rosy, lásky a vůně léta. Jenže rok se s rokem sešel a já jsem asi zase trochu méně dítětem, protože už pro mě není tak jednoduché postavit se ke světu čelem a na rtech mít slova: "Víly existují, žijí na kytičkách."
Pokud jsou tohle příznaky dospělosti, tak roztáhněte ruce a sevřete mě v náručí, protože já odmítám udělat další krok ve snaze jít budoucnosti naproti. Ne, pokud to nebude nezbytně nutné. Raději se položím na louku, najdu si nějakou pěknou květinu a z milimetrové vzdálenosti ji budu zkoumat. A pak? Zjistím, že víly tam opravdu jsou, protože květinka se bude pohybovat i přesto, že nezavane ani vánek!
Existuje však i opačná možnost. Neshledám na květině nic zvláštního, možná jen proto, že bude foukat vítr a já tak nedocením její ladné pohupování, způsobené tančícími vílami. V takovém případě si ale pravděpodobně řeknu, že to nic neznamená. Ať už totiž působím jakkoliv, dokážu pár let počkat. Až mi přítel řekne, že v těch zpropadeně drahejch šatech na maturitní ples vypadám jako víla, až si pořídím první vlastní květník a víly ho obydlí, až se mi narodí dítě a nějakou vílu mi ukáže. Až to dítě uvnitř mě zaplesá. Budu čekat tak dlouho, dokud sama sebe neubezpečím, že v kytičkách opravdu žijí víly. A jo a jo a jo!

Relikvie víry - 16. kapitola

18. září 2012 v 14:00 | •Pet!nka•