Na téma: Jednou to dítě uvnitř mě uvěří. A pak...

20. září 2012 v 14:00 | •Pet!nka• |  Moje kecy
Pro Wendy bylo v danou chvíli hrozně jednoduché prohlásit, že věří na víly. Vždyť dokonce jednu znala! To se jí to pak křičí! My ale bohužel nemůžeme jen tak vyletět z okna pouze v noční košilce a odfrčet si do Země Nezemě. Všichni jednou vyrosteme a s největší pravděpodobností se nám nikdy nepodaří zjistit, jestli jsme větou: "Víly neexistují." nějakou náhodou nezabili. Nicméně na druhou stanu je nesmírně jednoduché vytáhnout knihu či pustit si film, a vnořit se tak do příběhu Petra Pana, malého chlapce, který nikdy nevyroste. V představách je totiž všechno jednoduché.
I v mých představách tomu tak je. Existují tam víly, které bydlí na kytičkách. Vypadají trochu jako broučci, mají lesklá křidélka, zlaté krovky a voní po medu. Vlasy mají dlouhé, plné pylových zrnek a lučního kvítí. Ještě donedávna jsem byla přesvědčená, že tam opravdu jsou. Že v každé květince jich žijí miliony a živí jsou jen z rosy, lásky a vůně léta. Jenže rok se s rokem sešel a já jsem asi zase trochu méně dítětem, protože už pro mě není tak jednoduché postavit se ke světu čelem a na rtech mít slova: "Víly existují, žijí na kytičkách."
Pokud jsou tohle příznaky dospělosti, tak roztáhněte ruce a sevřete mě v náručí, protože já odmítám udělat další krok ve snaze jít budoucnosti naproti. Ne, pokud to nebude nezbytně nutné. Raději se položím na louku, najdu si nějakou pěknou květinu a z milimetrové vzdálenosti ji budu zkoumat. A pak? Zjistím, že víly tam opravdu jsou, protože květinka se bude pohybovat i přesto, že nezavane ani vánek!
Existuje však i opačná možnost. Neshledám na květině nic zvláštního, možná jen proto, že bude foukat vítr a já tak nedocením její ladné pohupování, způsobené tančícími vílami. V takovém případě si ale pravděpodobně řeknu, že to nic neznamená. Ať už totiž působím jakkoliv, dokážu pár let počkat. Až mi přítel řekne, že v těch zpropadeně drahejch šatech na maturitní ples vypadám jako víla, až si pořídím první vlastní květník a víly ho obydlí, až se mi narodí dítě a nějakou vílu mi ukáže. Až to dítě uvnitř mě zaplesá. Budu čekat tak dlouho, dokud sama sebe neubezpečím, že v kytičkách opravdu žijí víly. A jo a jo a jo!
 


Komentáře

1 Niky ♕ | Web | 20. září 2012 v 14:27 | Reagovat

Je to naprosto úžasný článek!

2 Lilly | E-mail | Web | 20. září 2012 v 14:51 | Reagovat

Vidím, že máš dosť veľkú fantáziu. Fakt čarovný článok :)

3 Mathie D. | E-mail | Web | 20. září 2012 v 14:58 | Reagovat

Jeden z najlepších článkov na TT! ;-) Škoda že ho nemám kde ohodnotiť...

4 Moi Keiniku Sangová | Web | 20. září 2012 v 19:36 | Reagovat

Víly rozhodně žijí na kytičkách. Dokud budeme věřit na víly na kytičkách, nebudeme muset dospět, přesně jak Petr Pan :-)

5 Yominis | Web | 23. září 2012 v 14:41 | Reagovat

Opravdu moc hezky napsané. ;-)
Možná se taky začnu pozorněji dívat, jestli náhodou nějakou tu malou květinovou vílu neuvidím...
Ale podle mě je víl víc. Některé jsou zvědavé a pozorují nás. V zimě, když je venku chladno, zkus otevřít okno. Uvidíš, jak jejich křídla rozechvívají vzduch... :-)

6 Edith Holá | E-mail | Web | 26. září 2012 v 19:33 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.