Říjen 2012

Na téma: Něco? Kdeco!

25. října 2012 v 11:43 | •Pet!nka•
Tuhle sobotu se chystá velkolepá akce, na kterou budu pravděpodobně vzpomínat po zbytek života. Můj vlastní maturitní ples. Zní to hrozně super, ale můžu vás ubezpečit, že ještě nikdy jsem nebyla součástí něčeho tak hrozně složitého, propleteného a nedokonalého. Větička: "Něco je špatně." je mi díky tomu opravdu hodně blízká, protože v posledních dvou měsících, věřte nebo ne, je pořád něco špatně.
Předpokládám, že všichni si dokážou představit, jak to vypadá, když se má na něčem shodnout víc než pět holek. Kluci ustupují a tiše se baví, holky se štěkají, místy to vypadá, že si vjedou do vlasů a skončí to parádní rvačkou, která by mohla skoro aspirovat na wrestlingový zápas. A naše třída tedy rozhodně není výjimka, i když musím říct, že kromě dvou tří velkých hádek jsme to docela zvládly. I když stále odkudsi z lavic znělo, že něco je špatně.
Většina lidí, donedávna i já, si představují, že maturitní ples je sranda a to kolem je jen taková omáčka, která se zařídí během dvou dní. Opak je pravou, protože se musí najít spolehliví lidé, kteří vyberou peníze, třída musí vybrat téma, zamluvit a zaplatit sál, zajistit choreografku, zajistit nácviky, což obnáší sehnat sál a dohodnout čas, dohodnout se na šatech, napsat, vytisknout a secvakat dohromady půlnoční noviny, vymyslet půlnoční představení, připravit proslov, objednat šerpy, zajistit květiny, vytisknout lístky, rozesadit lidi a učitele, sehnat sponzory do tomboly, udělat tombolu, zajistit moderátora a doprovodný program, vybrat a koupit dárek pro třídní učitelku. Každý jednotlivec musí udat svoje lístky (zpravidla jich má buď moc, nebo málo), zajistit si šaty, oblečení na předtančení, kadeřníka, kosmetičku… A jistě ještě milion dalších věcí, na které jsem ještě zapomněla. Všem je doufám jasné, že když mají puberťáci zařídit a zaplatit tolik věcí, často zazní, že je něco špatně. Opravdu často. Základem jsou pevné nervy, protože vám mohu garantovat, že špatně už bylo tolik věcí, že je zázrak, že jsme se zatím nikdo nezbláznil (i když…).
Nicméně musím říct, že všechny ty chybky jsme snad překonaly. Vybrali jsme dobré téma, DOBRO A ZLO. Máme předtančení, dneska vymyslíme půlnoční překvapení, já a Martin už máme napsaný proslov, dárek pro třídní je vymyšlený a skoro hotový, půlnoční noviny jsem už dopsala, holky je vytiskly… A víte co? Mám princeznovské šaty, tmavě modré se stříbrnými výšivkami. A boty na podpatku! Budu tam mít všechny kamarádky a rodinu a bude to suprový maturitní ples. Proč? Protože tam bude alkohol. Ne, že bych se plánovala opít jak prase, ale doufám, že to plánují všichni rodiče, včetně mého táty, se kterým budu muset tancovat.
Zbývá mi jen poprosit. Držte mi palce, ať při předtančení nezakopnu, při proslovu se nezakoktám a při tančení s rodiči ať mi táta nepošlape šaty a já jemu boty. A pomatujte, že i když je něco špatně, nemusí to nutně znamenat, že to nedopadne dobře.


Angelina (20. září 2012)

23. října 2012 v 19:07 | •Pet!nka•


Relikvie víry - 20. kapitola

18. října 2012 v 13:28 | •Pet!nka•





Kulička - Guy de Maupassant

14. října 2012 v 18:35 | •Pet!nka• |  Knížky
Ve Francii zuří prusko-francouzská válka a prostitiku Alžběta, mezi všemi známá jako Kulička spolu s dalšími lidmi odjíždí dostavníkem z Paříže kvůli postupnému obsazování Francie Prusy. Cesta jim ubíhá rychle do doby, než se dosdtavník zpozdí a cestující dostanou hlad. Jediná Kulička má jídlo a rozdělí se s nimi. Později dojedou k hotelu, kde jsou zastaveni mladým Prusem. Ten si myslí na Kuličku, ona ale ho odmítá a ráno jim je proto zakázán odjezd. Spolucestující jsou zaražení a když se dozvídají důvod svého pozastavení, jsou zprvu znechuceni. Během dní ovšem donutí Kuličku, aby mladému Prusovi podlehla. Kuličce se to sice příčí, ale nakonec se obětuje a kvůli nim svolí. Když jsou propuštěni, všichni Kuliččiným jednáním opovrhují. Pokračují v cestě a opět nastane situace, kdy mají všichni hlad. Tentokrát ovšem mají jídlou ostatní, ale Kulička ne. Má hlad, spolucestující jí však své jídlo nenabídnou.



Relikvie víry - 19. kapitola

9. října 2012 v 14:00 | •Pet!nka•


O myších a lidech - John Steinbeck

7. října 2012 v 19:33 | •Pet!nka• |  Knížky
Děj knihy nás vnáší do 30. let 20. století na americký jih, poblíž města Soledad v Salinaském údolí v Kalifornii. Hlavními hrdiny jsou George Milton a Lennie Small. Lennie je velký slaboduchý hromotluk s obrovskou sílou a rád osahává hebké věci (hlavně zvířátka), jenže disponuje ohromnou sílou a tak většinou tvory rozdrtí. George a Lennie spolu chodí za prací od ranče k ranči. Mají sen, že si za vydělané peníze pořídí vlastní domek s hospodářstvím a Lennie se bude starat o králíky.
Na ranči, kde právě pracují, se seznamují s mrzákem Candym, který chce společně s nimi koupit ranč. Díky Candyho financím tak sen George a Lennieho nabývá reálnějších představ. Syn majitele ranče Curley Lennieho provokuje. Při souboji, který Curley vyprovokoval, mu Lennie zláme ruku. Lennie nechce lidem ani zvířatům ubližovat, ale kvůli svému mentálnímu postižení si neuvědomuje svou obrovskou sílu. Curleyho žena se Lenniemu vnucuje, imponuje jí jeho živočišnost. Jednou ho vybídne, aby ji Lennie hladil po vlasech. Lennie jí vyhoví, aniž by kontroloval svou sílu - schyluje se k tragédii. Když žena začne křičet, chce ji utišit, přičemž jí zlomí vaz. Dostane strach a z ranče raději uteče k tůňce. Setkává se s Georgem, který Lennieho s těžkým srdcem zastřelí, aby ho ušetřil lynčování.


30 věcí, kterých lituji

4. října 2012 v 13:00 | •Pet!nka• |  Můj blog
1* Lituji každé své špatné známky
2* Lituji, že jsem byla v 8 třídě sprostá na ředitelku
3* Lituji, že se spoustou lidí už nejsem v kontaktu
4* Lituji, že v maturitních šatech budu mít tlusté ruce
5* Lituji, že jsem se v prváku přihlásila na post předsedy