Prosinec 2012

Na téma: Komunita na portálu blog.cz

30. prosince 2012 v 20:02 | •Pet!nka• |  Moje kecy
V posledních týdnech jsem zaregistrovala, že voda zdejšího rybníčku je poněkud rozvířená událostmi, které podle některých zásadně otřásají zdejším světem. Na druhou stranu - protože každá věc má dvě strany - stovky dalších blogerů ani nezaregistrovaly, že se něco děje. Otázkou tedy zůstává, jak moc je V.I.P. svět portálu blog.cz pro ostatní důležitý. Má vůbec cenu řešit, co se mezi naší smetánkou děje? Není prostě lepší to sledovat jen z povzdálí a tiše se u toho smát?
Pravidelně navštěvuji několik blogů. Nemůžu ani napsat několik desítek blogů, protože zmíněných stránek doopravdy není mnoho. S radostí sobě vlastní se nořím do článků jiných, zjišťuji, jak žijí, co zažívají a jaké mají problémy. Hltám jejich řádky a lebedím si, že jsem konečně mezi lidmi, kteří mají alespoň trochu podobné názory a zájmy jako já. A to i přesto, že ani jeden z nich není zmiňován na srdci blogu, nepatří do autorského klubu a pravidelně se neumisťuje v žebříku nejnavštěvovanějších stránek. Jsou to "obyčejné blogy", které mi však způsobují neobyčejnou radost. Nemusí patřit do elitních kruhů, ačkoliv by na to nepochybně měli, přesto jsou zcela nepochybně velmi dobré. Z čehož však vyplívá věc až trapně očividná - totiž to, že ať už se v autorském klubu snaží, jak chtějí, neschovávají pod svými křídly všechno zdejší zlato! Asi by to ani nebylo možné.
Nechci však být přehnaně negativistická. Vždyť autorský klub je, zcela nepochybně, místo, kde se srocují úžasní lidé s dobrými blogy. Já sama navštěvuji stránku jedné dívčiny, která je letitou členkou tohoto klubu a vracím se k ní ráda, protože vím, že její články budou mít hlavu, trup i všechny končetiny. Mám ráda smysluplné blogy a díky autorskému klubu se k nim dostanu tou kratší cestou. Ale vím, že všichni členové museli přistoupit na nějaké podmínky a pokud je nebudou dodržovat, velmi rychle přijdou o svůj V.I.P. status.
Poslední dny však ukazují, že tenhle status lze ztratit i za předpokladu, že neporušujete žádný z předpisů. Stačí, když se znelíbíte někomu s vyšším postavením, a letíte hlavou napřed. Nevím, jak moc tvrdý režim v AK vládne, raději to ani nechci vědět, nicméně vypadá to, že nebude moc spravedlivý.
Víte, mám-li být upřímná, nejraději bych vzala celý tenhle slavný AK a vymazala ho z historie portálu. Uvědomuji si sice, že některé blogy jsou lepší než jiné, ale nemyslím, že je dobré předkládat to takovýmhle stylem a nálepkou V.I.P. Nelíbí se mi, že to funguje formou diktatury a nelíbí se mi, že ve chvíli, kdy to přestalo šlapat správně, se nic nestalo. A navíc - myslím, že když je blog dobrý, dokáže se prosadit sám, bez členství v sebelepším klubu!



Na téma: Bude moje generace víc číst, když bude mít čtečku knih?

18. prosince 2012 v 15:57 | •Pet!nka• |  Moje kecy
Už několikrát jsem v průběhu posledních let zaslechla, jak staří lamentují nad námi mladými. Vím, že jsou kreativní a dokáží vymyslet spoustu činností, které podle nich neděláme, nebo přinejmenším děláme špatně, nicméně právě téma čtení se v těchto diskuzí často opakuje. Mají však pravdu? Čteme málo? A jakou roli v našich životech hrají elektronické čtečky?

V době, kdy jsem o čtečce knih slyšela prvně, mi bylo asi třináct let a bez ohledu na všechny pomluvy jsem četla hodně. Čtečka mi připadala úplně zbytečná, měla jsem pocit, že opravdová papírová kniha je nenahraditelná. Nicméně nyní už si tím zase tolik jistá nejsem.
Bude tomu asi měsíc, co jsem v si v autobusu všimla dívky, pokud mohu soudit ještě mladší než moje maličkosti, která seděla s pohledem upřeným do elektronického přístroje. Pomyslela jsem si něco o zbytečně zhýčkaných dětech a dotykových telefonech, nicméně v příští vteřině jsem zaregistrovala, že přístroj nenese značku Apple ani Samsung, nýbrž E-Book. Donutilo mě to k zamyšlení. Kolik času, prostoru a financí se dá se čtečkou ušetřit? Není to snadnější a přístupnější způsob čtení?
Stále jsem trochu na vážkách, ale mám pocit, že se pomalu začínám přiklánět ke kladnému postoji. Jsme mladí a čtečky knih jsou dozajista spjaty právě s naší generací. Jsou to dotykové přístroje, které jsou nám prakticky vyráběny na míru. Vejdou se do batohu i malé kabelky, nevypadne z nich záložka a nemůžeme u nich zohýbat rohy. Myslím, že to nadchne spoustu mladých.
Na druhou stranu bych však řekla, že cestu ke čtečce si najdou především ti, kteří už se důvěrně poznali s papírovou knihou. Proč? Odpověď je nasnadě. Kdybych nikdy předtím nečetla a ke knihám neměla žádný vztah, elektronická hračka za několik tisíc by na tom nejspíš nic nezměnila. Když neexistuje pádný argument pro papírové knihy, proč bych měla hledat důvod číst ty elektronické? Vždyť ať už se na to dívám z jakéhokoliv úhlu, jsou to stále knihy, ne?
Mám pocit, že postoj mladých lidí je nakloněn pokroku. A čtečky knih se dozajista dají považovat za krok kupředu. Nicméně nejsem si jistá, že to musí nutně znamenat nárůst čtenářství. Ano, někteří půjdou, pořídí si čtečku a budou číst. Ale jiní si za stejné peníze koupí herní konzoli a s knihou i nadále odmítnou přicházet do styku.
Lidé jsou různí. Tak tomu bylo, je a s největší pravděpodobností ještě bude. Jsou tací, kteří čtou. Dnešní doba jen rozlišuje, jakým způsobem to dělají - opravdu si nemyslím, že by jich bylo víc. Jen se o nich prostě víc mluví.



Relikvie víry - 24. kapitola

17. prosince 2012 v 19:01 | •Pet!nka•


Hobit: Neočekávaná cesta (The Hobbit: An Unexpected Journey)

13. prosince 2012 v 16:41 | Péťa |  Můj blog

"Hobit" sleduje cestu ústřední postavy Bilba Pytlíka, který se díky čaroději Gandalfu Šedému ocitne ve společnosti třinácti trpaslíků, v čele s legendárním bojovníkem Thorinem. Společně se rozhodnou podniknout dobrodružnou výpravu, jejímž cílem je znovu si nárokovat ztracené trpasličí království Erebor, o které trpaslíky připravil drak Šmak. Jejich cesta je zavede do divočiny, přes tajemné země, kde se to hemží zlobry a skřety, obřími pavouky a kouzelníky. Ačkoli cíl jejich cesty - Osamělá Hora - leží na východě, musí se nejprve dostat z jeskynního systému, kde se Bilbo ztratí a narazí na někoho, kdo mu navždy změní život... na Gluma. Tady, sám s Glumem, na břehu podzemního jezera, skromný Bilbo Pytlík objeví nejen hloubku lstivosti i odvahy, která překvapí i jeho samotného, ale také získá do svého vlastnictví Glumův prsten "miláška", jenž skýtá nečekané a užitečné možnosti... Jednoduchý, zlatý prsten je spojen s osudem celé Středozemě takovým způsobem, jaký Bilbo nemůže ani tušit.


Na téma: Od psacího stolu očekávám pouze to, že nebude oplývat kladivy a hřebíky!

12. prosince 2012 v 21:42 | •Pet!nka• |  Moje kecy

­Právě teď sedím u přítele v pokoji a pokojně očekávám jeho příjezd z práce. Tedy - moc pokojná nejsem, koneckonců, už za necelé tři hodiny budu sledovat půlnoční premiéru filmu Hobit: Neočekávaná cesta. Je to můj první letošní dárek od Ježíška. Těším se na to tak moc, že mi ani nevadí ten svinčík, který kolem mě vládne. I když…
Po dvouletém vztahu jsem už docela smířená s tím, že přítel dokáže vytvořit nepořádek na místech, kde jsem to nepovažovala za možné, nicméně stále mě nepřestal udivovat jeho psací stůl! Tak schválně, co si představíte pod pojmem ´psací stůl´? Já osobně pracovní desku, kalíšek na propisky, trhací bloček, učebnice, možná notebook. Ne, taky se válí zcela odlišné věci! Když opominu flétničku, reproduktory a miniaturní vánoční stromeček, není tu nic, co by běžný člověk ukládal na psací stůl. Kladivo, hřebíčky, ponožky, ježek v kleci a hned vedle něj rubikova kostka, nimbus, deodorant, dýka, pochva na meč, kožené rukavice na šerm, kleště a igelitka plná neidentifikovatelných hadrů. Mám nutkání začít uklízet! U Ódina, opravdu silné nutkání, právě jsem totiž objevila keramickou kuličku s obrázkem opice.
Ovšem na druhou stranu, abych nebyla jen negativní a nepříjemná, musím uznat, že pokoj vypadá vážně vánočně! Je totiž vymalovaný takovou tou hezky sytě zelenou, na stole je maličký vánoční stromeček a vedle skříňky i kupa vánočních dárečků, které tady údajně zapomněl Ježíšek. Jeden je i pro mě a myslím, že se mi bude líbit, protože je to ´M´dárek. Jako malá jsem je nesnášela, protože v ´M´(neboli měkkém) dárku nemohla být ´ta opravdová od Matella´. Inu, leccos se od té doby změnilo, jen co je pravda.
Mimochodem, co říkáte na to magické datum? 12. 12. 2012. Já osobně ho nemůžu považovat za zrovna povedený den, dostala jsem guli z matematiky. A přitom to bylo tak primitivní! Úplně jednoduchá věc, jen trochu jinak zadaná! Maličko se za sebe stydím. Ale opravdu jen maličko, koneckonců, je to matematika!


Andílek (5. prosince 2012)

10. prosince 2012 v 18:30 | •Pet!nka• |  Moje fotky

Velmi podivnou shodou náhod jsem se ocitla v pozici anděla (jak jste z obrázku asi pochopili) a musím říct, že naproti očekávání toho nelituji. Vzhledem k tomu, že jsem vše absolvovala s bratrovými kamarády, kteří jsou vesměs o dost mladší než já, měla jsem docela strach, že mi polezou na nervy. Dalo se to však snést, dokonce jsem si s nimi i měla co říct. Navíc mi nakonec skoro vůbec nebyla zima a děti byli vesměs úžasn=. Oběšli jsme celou vesnici, takže jsme slyšeli +- patnáct básniček. Za 2hodiny jsem si tak vydělala dvě stovky, což není vůbec špatné. A být za tu nejhezčí - to potěší každou holku!