Duben 2013


Hobit: Neočekávaná cesta - hlášky z filmu

23. dubna 2013 v 21:59 | •Pet!nka• |  Můj blog
Bilbo (vypráví příběh): "Začalo to… inu, jak myslíš, že to asi začalo?"
(potměšilý úsměv)
Bilbo: "V jedné podzemní noře bydlel hobit."


Na téma: „Lhostejnost k druhým a lhostejnost k osudu je přesně tím, co otevírá dveře zlu.“ Václav Havel

19. dubna 2013 v 19:53 | •Pet!nka• |  Moje kecy
Zlo jsem si vždy představovala poněkud abstraktně - spousta červené a černé, tmavě hnědá a modravé odlesky. Nic, co bych mohla potkat na ulici nebo ve škole. Měla jsem pocit, že zlo je něco, co můžu najít jedině na stránkách dějepisné učebnice či fiktivního románu. Mýlila jsem se, samozřejmě. Zlo je všude, kde se mu, byť sebeméně pootevřou dveře. Otázkou tedy zůstává pouze to, jestli ty dveře mohou také zůstat zavřené. Jde to vůbec?
Člověk už toho člověku dokázal udělat opravdu hodně. A jedna z nejhorších věcí byla, a pokud mohu soudit, tak stále ještě je, lhostejnost. Je tak snadné zavřít oči a předstírat, že se nic neděje. Je to jednoduché a pohodlné, stačí jen umět zatlačit své svědomí do temného kouta a nechat ho tam.
Připadalo mi to zvrhlé a děsivé, nechápala jsem, jak se to vůbec může dít. Ale pak jsem zjistila, že jsem taky taková, že moje vlastní podvědomí dokáže konverzačním tónem prohlásit: "Zvláštní, někdo v tom podchodu křičí. Nechoď tam." Vyděsilo mě to, protože jsem mu nedokázala odporovat. Prostě jsem tam nešla. Nejspíš se nikomu nic nestalo, protože ostatní lidé pokračovali, ale já od té doby žiju s vědomím, že bych dokázala nechat člověka "na holičkách". Jsem špatná? Zlá? Nebo jsem prostě jen měla strach? Překonala bych to časem? Bylo to jen chvilkové zaváhání?
Položila jsem si desítky takových otázek, ale přišla jsem jen na to, že soudit ostatní je velice jednoduché, zatímco soudit sebe samou už taková legrace ani zdaleka není. Několik dní jsem si připadala jako ten nejhorší člověk na světě, ale nakonec jsem došla k závěru, že mohlo být i hůř. Jistě - projevila jsem se sice jako ten největší zbabělec, nicméně měla jsem výčitky svědomí! A to přece ti opravdu zlí lidé nemají, ne?
Co říci závěrem? Mohou ty dveře zůstat zavřené a zlo navěky uvězněné v předpokoji našeho světa? Asi dost těžko, bohužel. Myslím si však, že každý z nás může udělat mnoho dobrého, projevit zájem i ochotu, lásku, přátelství a nakonec podat i onu pověstnou pomocnou ruku. A to všechno i přesto, že se někdy projeví jako mizera a srab. Věřím, že dokud v sobě dokážeme najít tolik soudnosti, abychom se za to styděli a zároveň doufat, že už se to nikdy nebude opakovat, tak není naše společnost ztracená.


Na téma: Už se fakt nemůžu dočkat *pohled prosycený ironí*

12. dubna 2013 v 17:53 | •Pet!nka• |  Moje kecy
Čas se žene kupředu rychlostí monopostu formule 1 a mě nezbývá než konstatovat, že letošní maturity už jsou za rohem. Vím to s naprostou přesností, protože letos mám na tomhle podniku osobní účast. Podepsala jsem jakési lejstro a už to bylo. Tvrdí mi to i moje vlastní maturitní šerpa. Maturantka 2013.
Moje zkouška se skládá, tak jako zkoušky všech ostatních, z několika částí. V první řadě je to praktická část, která nám už opravdu dýchá na záda. Já, zaměřením knihovník, budu mít za úkol naplánovat nějakou akci knihovny (co, kdy, kde, jak, za kolik) a vytvořit k té akci plakát. Tím splním první část, protože tahle práce prezentuje předmět Práce se čtenářem (PČT). Druhá část spočívá ve zpracování informačních dokumentů (naučka, nějaké ty mapy, CD, pohlednice, diplomy, patenty…) podle daných norem. To je praktická část předmětu Informační procesy (IP).
Pak je tu státní část, z mého pohledu poměrně děsivá záležitost. Hlavně co se týká Anglického jazyka. Jsem sice člověk v mnoha ohledech chápavý a učenlivý, nicméně angličtina není zrovna můj šálek kávy čaje. Český jazyk mi naopak vrásky nedělá. Ze cvičného didaktického testu jsem měla asi 92%, prostě za jedna. Slohy mi vždycky šly a ústní část snad nějak zvládnu (pokud si tedy nevytáhnu Victora Huga).
No, a nakonec samosebou část nestátní, neboli školní. Pro mě to znamená dvě zkoušky. V první řadě zkouška z Informačních systémů (IS), která bude po angličtině hned druhá nejděsivější. Dějiny knihoven, knihovnictví, třídění, do toho nějaké ty prvotisky, vývoj knihtisku, národní bibliografie, referenční služby… prostě už se nemůžu dočkat! A pak je tu ještě zkouška z Informačních procesů (IP) a Dějin umění (DU). Je to půlená zkouška, takže pokud si nevzpomenu co je to MDT (a ne, není to žádná nadávka a kupodivu ani nakažlivá nemoc), mohla by mě zachránit druhá polovina otázky. MDT se mi hnusí natolik, že jeho druhá polovina musí být nějakým způsobem okouzlující. Třeba pravěké umění (s mým štěstím to bude Geometrická abstrakce).
A pokud všechno půjde ideálně, což doufám, že půjde, měla bych v nejbližší době obdržet maturitní vysvědčení. A proč vám to tady cpu? Inu, možná abych vyděsila mladší čtenáře (zdravím, třeťáci), nechala nostalgicky zavzpomínat vysokoškoláky (já vím, maturita nic není, ale přísahám při Thorovi, že pokud to je ještě jednou uslyším, budu zlá) a hlavně protože se chci omluvit všem čtenářům. Já se vrátím, nebojte. Buď to zvládnu, nebo ne, ale vy se o tom určitě dozvíte.



Relikvie víry - 29. kapitola

6. dubna 2013 v 11:30 | •Pet!nka•



Padesát odstínů šedi - E. L. James

1. dubna 2013 v 18:13 | •Pet!nka• |  Knížky
Strhující erotický román o temných touhách v každém z nás… Když se dvaadvacetiletá studentka literatury Anastasia vydává na rozhovor s mladým podnikatelem Christianem Greyem, netuší, že potká muže, který jí změní život i hodnoty. Christian je pohledný, chytrý a… tajemný. Naivní a nevinná Anastasia si začíná uvědomovat, že přes jeho skrývaná tajemství jím začíná být úplně posedlá. Ale ani Christian není vůči její kráse, šarmu a charakteru imunní a připouští, že on po ní také touží - ovšem jen za vlastních, specifických podmínek.