Červenec 2013


Na téma: Milý Jakube

29. července 2013 v 17:19 | •Pet!nka• |  Moje kecy
Milý Jakube,
nedávno jsem si na tebe vzpomněla, když jsem si procházela a přebírala věci ze střední školy. Na samém konci té obrovské hromady jsem totiž objevila něco, co je s tebou úzce spjaté - vzpomínky na základní školu. Moje žákovská knížka, třídní fotografie, náš školní časopis, dopisy, malůvky… vzpomínky na všechny ty lidi, na nás, na tebe. Zarazila jsem se, protože jsem si uvědomila, co všechno jsi pro mě dřív znamenal. Když si vzpomenu, kolik nocí jsem kvůli tobě proplakala, přijde mi to skoro jako sen. Nedokázala jsem si představit, jak to bez tebe na střední škole zvládnu a nevěřila jsem ostatním, když mi tvrdili, že za pár let po tobě ani nevzdechnu. Přitom měli pravdu.
Víš, kdo to byl Émile Zola? Asi ano, koneckonců, stejně jako já jsi s přehledem absolvoval střední školu. Tenhle francouzský naturalista mi nikdy příliš nepřirostl k srdci, ale je autorem jednoho moc krásného citátu. "První láska je los, který nevyhrává, ale celý život si pomatuješ jeho číslo." V tom krátkém souvětí vidím vmáčknutý celý náš vztah.
Navždy si tě budu pomatovat takového, jaký jsi byl - tak vysoký a pohledný s velkýma upřímnýma očima. Milovala jsem tě, ty mě bohužel ne. Stane se. Dokázala jsem se přes to dostat, udělat krok do neznáma a nechat tě za sebou. Přiznávám, že mě to bolelo a že byly chvíle, kdy jsem se kvůli tomu chovala hloupě. Zjistila jsem ale, že s ranní bolestí hlavy může někdy přijít i prozření.
Když tě dnes náhodou potkám, divím se sama sobě. Zošklivěl jsi, nebo jsem si tě dřív tak moc idealizovala? Vždycky jsi měl tak trapné připomínky? Opravdu jsi ze mě tak nesvůj, že nevíš, co říct? Je zvláštní o kolik se může člověk změnit během pouhých pár let. Nemyslíš?
Dnes už jsme každý někde jinde. Úplně jinde. Usuzuji tak proto, že netuším, kde přesně jsi ty. Je mi to jedno, ale to neznamená, že by mi na tobě nezáleželo. Přeji ti v životě štěstí a doufám, že se budeš prát o místo v srdci nějaké hodné dívky. Věřím, že to zvládneš. Když už nic, tak prát ses vždycky uměl.
S láskou,
Péťa

Pavel Horváth: Můj příběh nekončí - Jan Palička

27. července 2013 v 19:47 | •Pet!nka• |  Knížky
Pavel Horváth Můj příběh nekončí je autobiografie muže, jenž svým uměním pomohl zažehnout revoluci v českém fotbale, bezprostředním chováním získal obyčejné fanoušky a žertováním rozesmál půlku republiky.
Můžete se začíst do pohádkového příběhu fotbalového klauna, básníka a génia, který prošel celý svět, ale nakonec pochopil, že poklad leží doma přede dveřmi. Pavlu Horváthovi bylo čerstvě šestatřicet let, když s Viktorií Plzeň získal senzační titul. Větší šok česká liga nezažila snad sto let. Ve věku, kdy jeho bývalí spoluhráči pomalu sledovali zápasy spíše z gauče, pak Pavel nastupoval v Lize mistrů proti božskému Messimu.
Originální rozměr dávají knize vtipy populárního kreslíře Petra Urbana a barvitý styl Jana Paličky, jenž fotbalové hvězdě naslouchal a do vyprávění vkládal dlouholeté zkušenosti ze své novinářské praxe.
Nevšední kariéru i život Pavla Horvátha zachycuje více než 200 fotografií a detailní statistiky.
Kniha obsahuje i 18 překvapení v podobě dvojrozhovorů Pavla Horvátha s osobnostmi nejen z fotbalového světa a v podobě pohledů fotbalových osobností na Pavla Horvátha. Namátkou dvojrozhovor s hokejovým olympijským vítězem z Nagana Martinem Strakou, dvojrozhovor s přední českou fotbalovou osobností Ivanem Haškem, pohled na Pavla Horvátha ze strany Františka Cipra, Miroslava Pelty a dalších.


Knižní detektiv

24. července 2013 v 22:40 | •Pet!nka• |  Můj blog
Blogový svět je v poslední době plný nesmírně zajímavých projektů - hodně z nich je interesantní, ale jen do málokkterých mám odvahu či náladu se zapojit. Mám totiž tu mizernou vlastnost, že u ničeho nevydržím dlouho, takže dávám přednost jednorázovým akcím. Nedávno jsem však narazila na blog Etellëi a na její projekt s názvem Knižní detektiv. V originále se jedná o video, nicméně já dávám přednost fotkám a myslím, že to není problém. A o co vlastně jde?
Úkolem každého blogera či blogerky, který se do projektu zapojí, je najít ve své knihovničce (v mém případě spíš knihovně), knihy, které splňují předem zadaná kritéria. Konkrétně musím vyhledat knihu, která:
* má na obalu či v názvu "knihu"
* knižní klasiku
* obálku knihy na které je zvíře
* knihu v cizím jazyce
* knihu se třpytivým obalem
* obálku knihy, na které jsou pouze písmena
* knihu, jejíž hlavní hrdina je chlapec/muž
* nejstarší knihu v knihovničce
* knihu, která není YA (young adult = knihy pro dospívající)
* obálku knihy, která je namalovaná (není na něj fotka)
* nejtlustčí knihu
* jakoukoliv věc, která není kniha
* knihu, která nepatří do žádné série, stojí samostatně
* obálku, na které je oko
* obálku, která se nepovedla
* fiktivní či skutečný deník
* obálka, na které je meč či jiná zbraň
* nejpoškozenější knihu
* knihu s ilustracemi
* knihu, která začíná na "Z"
+ sama za sebe jsem přidala ještě
* knižní sérii s největším počtem dílů
* knihu o mytologii


1) Kniha, která má na obalu či v názvu knihu: Vyzvědačka Harriet - Luise Fitzhughová


Krajem Oty Pavla (16. a 17. července 2013)

23. července 2013 v 11:31 | •Pet!nka•
Já a moje drahá polovička jsme se rozhodli, že si na pár dní vyrazíme někam na kola. Ačkoliv... rozhodla jsem to spíš já, protože můj drahý není na kola zase tak moc zatížený, aby ho něco takového vůbec napadlo. V důsledku toho jsme zvolila trasu, která čítala jen něco kolem 140 km a rozvrhla ji tak, abychom ji v klidu zvládli za pouhé dva dny. Nebylo to zase tak hrozné, jak si nejspíš myslíte. Jeli jsme v klidu, nikam se nehnali a docela si to užívali.
Všechno odstartovalo v úterý 16. července asi v 9:30 ráno, kdy jsme si dobalili a na kola připevnili všechny potřebné věci. Já jsem vezla to důležité (telefony, peněženky, foťák, opalovací krém a mapy) a Píďa vezl všechno ostatní (je to chlap, však on to zvládne).



Na téma: Jsem Vodnář jak z reklamy na Vodnáře

21. července 2013 v 19:32 | •Pet!nka• |  Moje kecy
Znamení zvěrokruhu je něco, s čím se už rodíme a co nás podle mého názoru úzce ovlivňuje. Já jsem narozená 14. února, na den svatého Valentýna, jsem tedy pozdní Vodnář. Jako mladší jsem na to nebyla nijak hrdá, spíš naopak - bylo mi to trochu k smíchu, protože jsem nikdy moc nemusela vodu. Až později jsem zjistila, že Vodnář je vlastně vzdušné znamení, které nemá s vodou nic moc společného. Dnes jsem hrdá Vodnářka, ve svém znamení se totiž vyloženě vidím.
Říká se, že Vodnářky jsou inteligentní, kreativní, energické a složité osobnosti, které mají spoustu nevšedních a inovátorských nápadů, milují společnost a zároveň nedají dopustit na svoji volnost. Když se nad tím zamyslím, tak mi nezbývá nic jiného, než pokývat hlavou a zaječet: "Jo, to jsem já!" Moc ráda si o sobě myslím, že jsem inteligentní, rozhodně jsem kreativní a energická a mám milióny nápadů. Vodnáři navíc podle všeho potřebují hodně spánku k udržení svého zdraví - a já spím hrozně ráda a hrozně dlouho.
Vodnář je znamení pod vlivem dvou planet - Saturnu a Uranu. Zatímco Saturn nám dodává klid, soustředěnost a vytrvalost, Uran způsobuje, že jsme vznětliví a originální. Já osobně se vidím spíš v Uranu, protože jsem hodně výbušná a často se u mě střídají nálady. Originální jsem mnohdy až moc. Občas v sobě ale sleduji i Saturn - dokážu tři hodiny sedět a vytrvale se učit, nedělá mi problémy ani na někoho delší dobu čekat.
Vodnáři jsou poměrně přizpůsobivé znamení, které se snaží vyhýbat konfliktům. To na sobě vidím opravdu ve velkém. Když se mi přihodí, že se přichomýtnu k hádce, často do ní zasahuji vtipem a snažím se odvrátit nepříjemnou situaci. Mám také velmi silný smysl pro spravedlnost, což je někdy trochu nepraktické a Vodnářům je to taktéž vlastní.
Vodnáři nejsou panelákové typy, kterým stačí výhled na pískoviště mezi dvěma domy - a já miluji přírodu, všechny její taje a záhady. Je tak magická a inspirativní. Z lesa se vždy vracím nabytá energií a pozitivní náladou. Myslím, že jsem také docela dobrý přítel. Ráda naslouchám ostatním a vždy jsem připravená stát jim oporou. O Vodnářích se ale říká, že jsou to snílci, idealisté a optimisté a to já v mnoha ohledech nejsem. Jsem spíš realista, ačkoliv za snílka se považuji - sním o lepším a laskavějším světě, kde nezáleží na penězích a velikosti kalhot ani podprsenky.
Vodnáři mají, ostatně jako všechna znamení, také mnohé nedostatky. Často se předvádí a snaží se být středem pozornosti za každou cenu (což bohužel také dělám), mnohdy jsou nespolehliví a nestálí (to se mě naštěstí netýká) a často se stává, že jsou neupřímní a lžou. To je, abych se přiznala, také mnohdy můj případ. Lžu docela často, vesměs ale jen lidem, se kterými si nemám nic moc co říct. Vymýšlím si historky, abych našla nějaké společné téma k hovoru a než se naděju, zjišťuji, že jsem právě vymyslela nějaké nový Never Never Land. No, a tím se vracím zpátky k nepřebernému množství nápadů, kreativitě...
A co vy? Máte pocit, že vás vaše znamení vystihuje, nebo jste spíš zastánci opačného názoru? Co si myslíte o znamení zvěrokruhu a o tom, jak měsíc narození ovlivní člověka?



Monča (15. července 2013)

18. července 2013 v 10:12 | •Pet!nka• |  Moje fotky


Na téma: Intelektuál

12. července 2013 v 21:43 | •Pet!nka• |  Moje kecy
Minulý týden jsem trávila volno s přítelem u nich na chatě, kam sem jako obvykle sjela skvadra z celého okolí. Jedno pozdní odpoledne jsme vyrazili na pivo do nedalekého campu, sedli jsme si na terásku a sledovali západ slunce nad Hracholuskou přehradou. Bylo to úplně kouzelné. Pak z jedné hospody poblíž zazněly první tóny písně Emily od skupiny Rybičky 48 a celá atmosféra byla v čudu. Nejsmutnější ovšem bylo, že jsem byla pravděpodobně jediná, kdo si to myslel.
V již zmíněné hospodě řádila kapela neznámého jména i původu, která vyhrávala jednu písničku za druhou - většinou z nich jsem ani neznala - a lákala tak k poslechu a tanci lidi z blízkého i dalekého okolí. Já jsem si v poklidu dopíjela svoje brusinkové Frisco a myslela na to, jak příjemně mi bylo, než tenhle kravál spustil. A pak přišla ta krátká a na první pohled zcela nevinná otázka: "Nepůjdeme si zatancovat?" Málem jsem se udusila. Já? Ne!
Máma mého přítele a její kamarádka na mě chvíli zíraly, naprosto neschopné slova. Úplně si dokážu představit, na co v tu chvíli myslely. Je jí devatenáct, maturitu má za sebou (s podezřele dobrými známkami), na vysokou ji přijali (s podezřele vysokým počtem bodů) a ona nechce tancovat? Myslím, že existuje jen jediné vysvětlení, ke kterému v tu chvíli dospěly - jsem divná. Dívaly se na mě tak podezřívavě, že jsem si to v tu chvíli myslela taky.
V tomhle ohledu jsem asi trochu jiná. Nikdy dřív jsem na žádnou tancovačku nesměla a teď, když už smím, tak mě to pro změnu neláká. To ostatně dokazuje i to, že právě teď, v pátek večer ve 21:30, sedím u notebooku a už vykoupaná a v pyžamu píšu tenhle článek. A to i přesto, že ve zdejší knajpě se sešla všechna omladina a zapíjí víkend. Mám tam spoustu kamarádů a bývalým spolužáků, pravděpodobně bych byla vítána. Ale mně se tam stejně vůbec nechce. Kolik lidí mého věku a podobného založení znáte?
Když jsme začala psát tenhle článek, málem jsem se rozbrečela sama nad sebou, dokonce jsem psala depresivní esemesku svojí kamarádce. Teď už je to dobré, protože mi obratem přišla odpověď - údajně nejsem divná, ale jsem intelektuál. Aha. Docela se mi ulevilo. Pak jsem si hledala na Gogolu, co je to vlastně intelektuál. A podle hesla ve Wikipedii je intelektuál: "…člověk humanitního zaměření, který se vyjadřuje k veřejným otázkám, ačkoliv se sám nepodílí na vládě ani moci." To by šlo. Pokračujeme: "Obvykle je charakterizován nadprůměrnou schopností slova, mluveného i psaného, snahou o originalitu, jistou nezávislostí a kritičností a ochotou vyjadřovat se o závažných otázkách srozumitelně a hlavně přitažlivě." Ano, to se mi líbí. Asi jsem intelektuálem. Opomenu-li, že wikipedie se doslovně nezmiňuje o tom, že intelektuálové neradi popíjí pivo a nechtějí tančit na písničky od Kabátů.
Myslím, že se mi docela líbí to, jaká jsem. Ostatním to možná nesedí, ale já jsem sama se sebou spokojená. Někdy mám sice také splín, ale dokážu ho zahnat - ne pivem a tancem, ale dobrou knihou, šálkem čaje a pohledem na krásný západ slunce.
A co vy? Jak jste na tom s tancem a pivem? Já se rozloučím jedním kouzelným citátem o intelektuálech, na který jsem narazila taktéž na Wikipedii a který na mě opravdu sedí. "Intelektuál je člověk, který chodí do knihovny i když neprší. " - André Roussin

Bráška (11. července 2013)

12. července 2013 v 20:39 | •Pet!nka• |  Moje fotky