Srpen 2013



Na téma: Nejkrásnější dárek

26. srpna 2013 v 14:12 | •Pet!nka• |  Moje kecy


Přítelova maminka slavila svoje 50. narozeniny. Já osobně bych jí takový věk nikdy netipla, je to krásná paní, která o sebe dbá a vypadá minimálně o 5 let mladší (ne-li o víc). Nicméně bylo rozhodnuto, že na její počest se uspořádá velkolepá oslava, bylo pozváno kolem 60ti lidí a všichni samo sebou řešili, co by bylo ideálním dárkem pro ni. Sešlo se toho hodně a kromě tradičních dárků, jako jsou květiny, láhve vína a kosmetické sady bylo k vidění leccos. Květina z peněz (viděla jsem takovou z uzenin a cigaret, ale tahle… dokonalost!) a obrovští kamení lvi patřily mezi ty nejlepší. Ale o překvapení s velkým P se postarala přítelova sestra Verča - štěně.
O dárku jsme s mojí drahou polovičkou věděli, takže jsme byli zatažení do všech zákulisních intrik - sehnat košík na štěně, dostat štěně nepozorovaně do domu, dohlídnout na to, aby ho nikdo neobjevil a aby bylo v pořádku… prostě třetí světová a docela stres. Jen jediný účastník celé téhle akce to nesl lehce - samotný pes. Ale je pravda, že když jsem fence vázala mašli (kterou jsem předtím musela vypitvat z plyšáka), tak vypadala lehce vystresovaně.
Teď už je má dáreček jméno - Barunka - a hoví si s paničkou u televize. Ostatní dva psi to nesou dost nelibě. Zuzanka, která byla doposud zvyklá, že středem pozornosti je zásadně ona, je uražená, protože přišla o svojí pozici princezny. Reakce Fíbinky doposud není doposud úplně jistá, protože se v pergole rozbil vaječný rum a vylil se na podlahu - tušíte správně, všichni odklízeli štěně, aby se náhodou nepořezalo a Fíbča tak měla dost času na to, aby slízala vaječňák z podlahy. Je lehce připitá a pletou se jí nožičky, ale jinak je naštěstí v pořádku. Uvidíme, jak ráno ponese kocovinu. Doufám, že ne tak těžce jako já - po oslavě mám totiž pořádného měňáka a umírám (mimochodem, měňák je slovo vzniklé na základně plzeňského dialektu a věty: "Mě ňák není dobře."). Jsem totiž skoro abstinent, takže mi stačí vážně málo… jsem na tom vlastně dost podobně, jako ta Fíbina.
PS: Fotky jsou v celém článku.

Znamení draka: Příběhy Septimuse Heapa, kniha druhá - Angie Sageová

25. srpna 2013 v 21:10 | •Pet!nka• |  Knížky
Ani v druhém díle Magyka nenechá Septimus Heap nikoho na pochybách, že je skutečně chlapcem na svém místě, pravým čarodějovým učněm, kterému nechybí odvaha, věrnost a oddanost. Tentokrát do hry vstoupí nejstarší z bratrů Heapových Simon, jenž se nechce smířit s tím, že mu Septimus uzmul postavení, po kterém celý život toužil - vždyť právě on se měl stát učedníkem MimoŘádné čarodějky. A tak učiní skutečně děsivý krok - z hlubin Sivých bažin vyzvedne tlející kostru DomDaniela a pomocí čar a kouzel se pokusí přivést černokněžníka k životu. Septimus, Jenna a jejich přátelé všemi silami zoufale bojují proti zkáze hrozící celé zemi. Jak ale přemoci zaslepeného Simona, který se nezastaví před ničím? I v tomto příběhu nás čekají neuvěřitelná dobrodružství, cesty a útěky neznámými kraji, kouzla a čáry, nad kterými zůstává rozum stát. I tentokrát odhalíme netušená tajemství, znovu se budeme strachovat o naše hrdiny a také poznávat nové postavy, které si získají srdce čtenářů. Máte se na co těšit.

Na téma: Bezdůvodně zlí lidé (s Nikonem)

19. srpna 2013 v 14:23 | •Pet!nka• |  Moje kecy
Dnešní doba bohužel dost nahrává tomu, že lidé jsou na sebe zlí, nikdo nikomu nevěří a všichni žijeme v neustálém strachu z toho, že nám někdo z našich blízkých bodně dýku do zad. Někdy až doslova. Mnohdy si říkám, jestli je tohle vůbec svět, do jakého bych jednou chtěla přivést dítě. Jeden druhému závidíme, hrajeme si na kamarády a za zády se pomlouváme, opovrhujeme druhými jen kvůli maličkostem a odlišnému názoru… Je to až smutné.
Já osobně se považuji za docela nekonfliktního člověka - nehádám se, snažím se neřídit prvním dojmem a nedělat si předsudky jen na základě vzhledu. I přesto jsem se ale stala terčem posměchu a okusila, jaké to je, když se do vás někdo trefuje kvůli úplné kravině. To, že se takovým věcem neumím bránit, ze mě asi dělá hodně snadný terč.
Víte, já jsem vždycky chtěla zrcadlovku, abych mohla fotit přítele při šermu, kamarádky nebo rodiče, bráchu při fotbale… chtěla jsem prostě dobrý foťák. Dostala jsem ho za maturitu, pár věcí jsem si k němu dokoupila a jsem díky němu opravdu hrozně šťastná. Ale velice záhy jsem zjistila, že pokud máte foťák a alespoň trochu se považujete se za fotografa, velice záhy narazíte na to, že vámi bude opovrhovat nějaký chudáček s komplexy - a to jen proto, že jeho foťák má delší objektiv a především jinou značku.
Ano, slyšela jsem o tom, že svět se dělí na lidi s Canonem a lidi s Nikonem, ale nikdy mě nenapadlo, že je to až tak vážné. Nedávno jsem byla fotit kamarádku, užívali jsme si hezký den, dělali blbosti a najednou se všechno pokazilo, protože jsme potkali pána s Nikonem na krku. Vyslechli jsme si, že si máme jít s tou "plastovou hračkou" hrát někam na písek a dostali doporučení, abychom si pro příště pořídili opravdový foťák.
Hrozně jsem se v tu chvíli styděla, ale teď si říkám, že jsem neměla důvod. Proč taky? Pokud je ten pán opravdu tak hloupý, aby si myslel, že mi záleží na tom, co je na mém foťáčku napsáno, tak je to přece jeho problém, ne? George, můj milovaný Gee, mi úplně vyhovuje, a i kdyby na něm bylo napsáno něco sprostého, nepřestala bych s ním fotit. Jsem totiž asi dost staromódní, ale zastávám názor, že nezáleží na foťáku, nýbrž na fotografovi. Krásné fotky se totiž dají udělat i s telefonem!
Po tomhle zážitku jsme dospěla k závěru, že se budu všem lidem s Nikonem raději vyhýbat. Nerada bych ještě dostala přes hubu. Jediné v co stále doufám je to, že ten pán byl výjimka…


Relikvie víry - 33. kapitola

19. srpna 2013 v 12:04 | •Pet!nka•



Nižbor a Stradonice (12. srpna 2013)

13. srpna 2013 v 22:47 | •Pet!nka•
Odjakživa jsme s rodiči hodně cestovali - ale vždy výhradně pouze v tuzemsku. Nikdy jsem sice neviděla moře, ale na druhou stranu můžu říct, že jsem viděla skoro celé Česko a valnou část Moravy a Slezska. Mamka s taťkou mají totiž duše dobrodruhů, často se ze dne na den rozhodnou, že někam vyrazíme a jede se! A to nastalo i teď.
Ve čtvrtek mi mamka oznámila, že si na pondělí vzala dovolenou. Pak ještě něco říkala, ale moc jsem jí nerozuměla, protože brácha si zrovna pusil televizi. V neděli večer tak pro mě nastal docela šok, když padl dotaz, zdali už jsem naplánovala ten Nižbor.



The Burning House

9. srpna 2013 v 17:58 | •Pet!nka• |  Můj blog

Před nedávnem jsem projížděla novinky a narazila na článek, který mě okamžitě zaujal. Jmenoval se Fotofenomén: Co byste popadli, kdyby váš dům začal hořet? Napřed jsem si říkala, že se zase někdo snaží udělat zajímavým na úkor těch chudáků, kterým doopravdy vyhořel dům či byt. Pak jsem si ale prohlédla fotky a uvědomila si, že nejde ani tak o oheň, klidně by to mohla být apokalipsa či útok mimozemšťanů. Jde spíš o to, co je pro nás důležité.
S projektem přišel poprvé asi před dvěma lety americký výtvarník Foster Huntington a odstartoval tak fenoném, který zaujme snad každého. Dovoluje nám totiž nahlédnout do soukromí ostatním a odhaluje, čeho si váží a co by si z odnesli z domova, kdyby o něj měli nenávratně přijít.
Fotky, které výtvarník nastřádal od chvíle, kdy zveřejnil článek na svém blogu dokonce vyšly i v knize, která se, stejně jako projekt, jmenuje The Burning House a je k sehnání i u nás, ovšem jen v angličtině. Její cena se pohybuje od 300 do 400 kč a některé fotky v ní zachytili také češi.
Já jsem se, jak jsem asi pochopili z fotky, rozhodla také zapojit. V celém článku jsem se navíc rozepsala o jednotlivých položkách. A co vy? Slyšeli jste už o tomhle projektu? Zapojíte se také?


Magyk: Příběhy Septimuse Heapa, kniha první - Angie Sageová,

7. srpna 2013 v 18:57 | •Pet!nka• |  Knížky
Na počátku je dítě nalezené v lese - příběh, který se pak odvíjí, je strhujícím dobrodružstvím v čarovném světě fantazie a kouzel. Kniha o Septimusovi Heapovi je v zemi svého vzniku, Velké Británii, mimořádně úspěšná a mnozí ji považují za zdařilého konkurenta slavného Harryho Pottera. Hrdinové příběhu jsou vylíčeni tak opravdově, že se o ně skutečně budete strachovat a do poslední chvíle budete plni napětí, jak tento neuvěřitelný příběh dopadne: Septimus Heap, princezna Jenna, čarodějové a jejich pomocníci musí bojovat s nepřízní osudu a mocnými nepřáteli, a není to boj nikterak lehký, neboť černokněžník DomDaniel je ztělesněním zla a jeho moc je obrovská.

Kniha je zároveň neobyčejně vtipná a dramatické okamžiky se střídají s komickými situacemi i dojemnými momenty. Kromě hlavních hrdinů se zde setkáte i s celou řadou kouzelných tvorů a podivuhodných bytostí, ať už je to dobrácký Bobrspát, obětavý krysoun Staník, udatní brouci obrněnci nebo magogové, odporní černokněžníkovi pomocníci.