Listopad 2013

Na téma: Stále ještě žiju

24. listopadu 2013 v 15:14 | •Pet!nka• |  Moje kecy
Možná jste si všimli, že v posledních dnech nejsem na blogu tak často, jak u mě bývalo zvykem. Nemyslete si, pěkně mě to štve, ale prostě na to nemám čas nebo náladu. A hlavně sem nechci přidávat jen články, ve kterých si pouze stěžuji, protože vím, že to bych vás asi rychle omrzela. Poslední dobou ale bohužel nemám moc velkou inspiraci, moje Múza se nejspíš válí někdy v Karibiku a užívá si placenou dovolenou. Tak aspoň v krátkosti, co je u mě nového.
ŠKOLA:
Troufám si tvrdit, že už jsem si konečně zvykla na vysokoškolský život, jen se začínám bát zkouškového, které je za dveřmi. Z některých předmětů mám opravdu veliký strach, konkrétně z filosofie, politologie a psychologie. Nikterak nadšená nejsem ani ze seminární práce, kterou mám vypracovat na Úvod do studia humanitních věd (USH). Mám sice docela zajímavé téma (Volba mezi morálním chováním a neomezenou mocí v Tolkienově Pánovi prstenů a v Platonově Ústavě), ale měla bych si toho k tématu hodně nastudovat. A věřte mi, Ústava není zrovna lehké počteníčko.
RODINA:
Od té doby, co začala škola, tak stále jen někde pendluju. Jsem z toho už opravdu unavená, protože leckdy se mi stane, že nemůžu najít svoje věci. Polovinu jich mám u přítele a druhou polovinu u rodičů, takže se lehce stane, že nabíječka na Geeho (tedy na můj fotoaparát) se nemůže najít. Jsem teď sice o trochu víc s přítelem, ale mám zase nehezký pocit z toho, že pokaždé když přijedu domů, tak potřebuji na něco peníze.
FOCENÍ:
I když mě focení stále hrozně moc baví, moje aktivita je momentálně někde pod bodem 0. Je sice pravda, že před dvěma týdny jsem byla fotit s kamarádkou takové pochmurné fotky na jeden stařičký hřbitov, ale zatím jsem na ně ani nekoukla. Trochu se vymlouvám na to, že můj velký notebook je v opravně, takže nemůžu upravovat, ale ve skrytu duše vím, že bych to klidně mohla udělat i na přítelově malém notebooku. Jen se mi nechce.
VÁNOCE:
Vánoce jsem přesně za měsíc a já nic nemám. Objednala jsem sice něco pro kamarádky ze střední, ale vzhledem k tomu, že slečna to musí napřed vyrobit, v rukou to jen tak mít nebudu. Začínám mít trochu strach, abych to vůbec stihla. Mám sice dárky vymyšlené, ale nemám našetřeno tolik, abych je mohla všechny hned koupit. A to jsem se zařekla, že na peníze na kartě nesáhnu! Asi budu muset. Ach jo. Zrovna teď, když už jsem se konečně vyšplhala k čtyřmístnému číslu.

A co vy? Jak žijete, jak se máte? Co škola, práce? A máte už dárky?


Knižní postavy, které na mě zapůsobily

16. listopadu 2013 v 23:00 | •Pet!nka• |  Můj blog
1) Oblíbená ženská postava - Eówyn Rohanská (Pán prstenů / J. R. R. Tolkien)
Eówyn je mým velkým vzorem. Je tak silná a zarputilá, k tomu také navíc krásná a velmi schopná. To, co si zamanula, to také dokázala. Vždy když o ní čtu, jsem plná ideálů. Je pro mě velkou inspirací a dodává mi sílu k tomu, abych se učila nové věci a zlepšovala se v těch, které už ovládám. Je to postava, se kterou jsem téměř psychicky spojená.
Mám dokonce takový jeden rituál, který je s ní spojený. Je to jen maličkost, dalo by se říct, že hloupost, ale zabírá to. Vždy, když jsem se učila na důležitý test, k maturitě nebo k přijímačkám, dala jsem si na plochu počítače její obrázek. Už jen pouhý pohled do těch pevných šedých očí mi stačil k tomu, abych si řekla, že když neustoupila ona, tak neustoupím ani já!



Na téma: Imatrikulace a projev zbabělosti

8. listopadu 2013 v 11:58 | •Pet!nka• |  Moje kecy
Před několika dny jsem se konečně stala oficiální studentkou Západočeské university v Plzni. Proběhla totiž imatrikulace (slavnostní zápis) našeho oboru, Humanistiky, během kterého jsme podepsali papír, který nikdo z nás nečetl (s odstupem času mi to přijde trochu zarážející), s dvěma zvednutými prsty jsme přísahalis na žezlo a řekli jsme "slibuji" děkanovi naší fakulty. Byla to docela zvláštní akce, na jednu stranu velmi slavnostní, na stranu druhou poněkud zbytečná. Přesně, jak řekla jedna slečna, která stála v řadě za mnou: "Kupovat si kvůli imatrikulaci nové šaty mi přišlo zbytečné. Kvůli promoci si je ale klidě koupím!"
V jednu chvíli i to celé přišlo hrozně komické, protože jsme všichni stáli (byly tam s námi ještě další 3 obory), středem haly kráčel po červeném koberci děkan, proděkan a všichni potentátci, na sobě měli ony úžasné plyšové taláry a tvářili se, jako by umřel někdo hrozně důležitý.
O imatrikulaci jsem se ale chtěla zmínit jen okrajově, konec konců, není to nic zase tak úžasného. Chtěla jsem spíš mluvit o svojí zbabělosti, která docela dost srazila moje mínění o sobě samé. Po téměř 4 letech jsem totiž znovu podlehla tlaku davu a opět se přihlásila na Facebook. Udělala jsem to hlavně kvůli škole, protože všechny referáty a prezentace se přidávají jen na Facebook a už mi přišlo trochu trapné prosit stále kamarádku, aby mi to přeposílala na e-mail.
Během prvních deseti minut, kdy jsem tam znovu byla, si ze mě ta modrá zrůdnost udělala pořádnou legrandu! Všechno si pomatovala. Všechno. Kam jsem chodila na základní školu, jaké knihy jsem četla, koho jsem měla v přátelích, jaké hry jsem hrála… Skoro jsem se rozbrečela. Nicméně rozhodla jsem se, že to budu brát sportovně! Je to jen ZASRANÝ FACEBOOK. O co jde? Do přátel jsem si přidala pár lidí (jmenovitě šest), spolužačka mě pozvala do té naší slavné skupiny a od té doby jsem tam byla jen jednou.
Vím, že vlastně o nic nejde, ale cítím se kvůli tomu docela blbě. Nejde ani tak o ty lidi, kteří mě tam uvidí, jako spíš o to, co jsem si sama slíbila. Nechtěla jsem se tam vracet, zařekla jsem se, že to neudělám, že nebudu další modrá ovce, další hlava v davu, o které vědí všichni všechno. A teď jsem tam, i když velmi, velmi omezeně. A víte, co mě na tom štve ze všeho nejvíc? Že Facebook nade mnou vyhrál. Když jsem si totiž před lety účet rušila, zaškrtla jsem tam, že na téhle sociální síti nechci být, protože NENÍ DŮLEŽITÁ.
Stalo se vám někdy, že jste museli z nějakého důvodu porušit slovo, které jste dali sami sobě? Jak jste se pak cítili? Chtěla bych vědět, jestli jsem jediná, kdo má tak hrozné výčitky svědomí.