Leden 2014

Na téma: Co mi šeptá noc

30. ledna 2014 v 20:24 | •Pet!nka• |  Moje kecy
Někdy, když pozdě v noci jen ležím a nemůžu spát, zašmátrám pravou rukou na důvěrně známé dřevěné poličce vedle postele, odsunu stranou rozečtenou knihu a nahmatám brýle. A pak, vyzbrojená jen dioptriemi a zabalená do vyhřáté deky, stojím dlouhé minuty u okna a dívám se na nebe. Ach, kdybyste jen tušili, co všechno už jsem tam viděla.

Měla ráda jeho slzy, natáhla své krásné prsty a nechala je koulet se po nich. Hlas měla tak tichý, že zpočátku nerozuměl, co říká. Pak porozuměl. Říkala, že se domnívala, že se může opět uzdravit, až začnou děti věřit na víly.

Za vlahých letních nocí, kdy měsíc i hvězdy září a oblohou se honí jen zbloudilé obláčky, vídám, jak temnotou proplouvá nádherný koráb Petra Pana. Na palubě jsou všichni ztracení chlapci a také Znověnka Znoviná. Míří snad do Země Nezemě, letí vstříc Wendy a jejím bratříčkům nebo směřují za jiným dobrodružstvím? A kde je Kapitán Hook? Nejspíš někde daleko, pomyslím si, protože když se pozorně zaposlouchám, přinese mi letní vánek hlasy chlapců až do ložnice. Slyším, jak se smějí a vypráví si o velkém krokodýlovi. A mezi výbuchy smíchu tikají, stejně, jako nástěnné hodiny nad mojí postelí.

Rád naslouchám za noci hvězdám. Je to jako pět set miliónů rolniček… Ale víte, něco tu není v pořádku. K náhubku, který jsem malému princi nakreslil, zapomněl jsem připojit řemínek. Říkávám si tedy: Copak se asi na jeho planetě přihodilo? Je možné, že beránek spásl květinu… Hned si však pomyslím: To jistě ne! Malý princ ji přece dává každou noc pod skleněný poklop a beránka si dobře hlídá…
A tu jsem šťasten a všechny hvězdy se tiše smějí.

Zažila jsem i noci, kdy byla obloha jako vymetená a tehdy jsem měla pocit, že když napnu oči, uvidím, co se děje na hvězdách. A opravdu, tu se mihla badatelova planeta, tam jsem zahlédla planetku krále a až na samém kraji oblohy, tam, kde se na obzoru stéká nebe se zemí, zahlédla jsem planetku malého prince. Zrovna vymetal sopky a zpíval si přitom. Beránek běhal okolo něj a růže je oba zálibně sledovala. A pak, jako by malý princ vytušil, že se na něj někdo dívá, otočil se mým směrem a zamával. Zamávala jsem mu zpátky. Třeba si myslel, že jsem pilot.

Chvíli mlčky stáli a potom Sam polaskal pánovu ruku, kterou stále držel v dlani. Vzdychl. "To jsme se ale dostali do pořádného příběhu, viďte, pane Frodo? Kdybych ho tak někdy slyšel vypravovat! Co myslíte, budou říkat: Teď uslyšíte příběh Devítiprstého Froda a Prstenu osudu? A potom všichni ztichnou jako my, když nám v Roklince vypravovali příběh o Jednorukém Berenovi a o Velkém klenotu. Kdybych ho tak mohl slyšet! Rád bych totiž věděl, jak bude pokračovat a jak dopadne…"

Některé noci nepřejí hvězdám jejich slávu a honí po obloze temné mraky. V takových chvílích vídávám, jak se oblaky mění v gejzíry lávy, které chrlí Hora osudu a myslívám na statečného Froda a jeho věrného Sama. Mám pocit, jako bych mohla natáhnout ruku a poklepat Smíškovi na rameno. "Bude to dobré, hošku," šeptávám tiše na Gandalfův způsob a usmívám se, když náhle slyším, jak mezi poryvy silného větru zazní dupot hobitích nohou po hospodském stole a veselé hlasy zpívají o tom, jak kráva přeskočí měsíc.

"Co to děláš?" ptám se dotčeně.
"Dnes ráno jsem zašel do lesa a vykopal tyhle květiny. Pro ni," říká. "Napadlo mě, že bychom je mohli zasadit podél stěny domu."
Dívám se na rostlinky s vrstvou hlíny kolem kořenů a konečně je poznávám. Jsou to prvosenky. Primule. Květiny, podle nichž dostala jméno má sestra.

Jsou i noci, které jako by se nemohli rozhodnou, jestli budou zatažené nebo ne. Mraky leckde zakrývají hvězdy, jinde však po nich nejsou ani památky. A já vídám na obloze květiny. Květy ve vlasech malé Routy, květy na Peetových obrazech a dortech, bílé růže i rozkvetlou louku ve dvanáctém kraji. Vidím, co dokáže láska a někdy, když mraky odplují na dostatečně dlouhou dobu, vidím zářit hvězdy a mám pocit, jako by vrhaly ohnivé odlesky do tváře reprodrozda. Když pak zavřu oči a jen poslouchám, zaslechnu někdy i jeho píseň. Zní svobodně.

"Já jsem Halt!" zahromoval na něj hraničář a přitom svůj obličej přiblížil těsně k Slanému Petrovi. Starý rolník zase ucouvl. Pak ale sebral odvahu a nevěřícně zakroutil hlavou.
"Ne, ne, ne," prohlásil odhodlaně. "To nemůžete bejt vy. Hraničář Halt je přece vysokej jako dva chlapi a stejně tak širokej. Hotovej obr to je! Hrdina, udatnej v boji. Vy nemůžete bejt on."
Halt se odvrátil a snažil se uklidnit. Willovi se opět do tváře vkládal úsměv, který se nedal ovládnout.

Některé noci jsou husté jako smetana. Mlha vše schová pod svůj plášť a každý zvuk zní zvláštně jinak. Tehdy je nejsnadnější zahlédnout, jak mezi stromy tiše projíždí mladík na malém chlupatém koníkovi. "Ahoj, Wille," chce se mi na něj zakřičet a zamávat mu, vím ale, že má svých starostí dost. Většinou pak stačí jen chvíli počkat a hodně se snažit a zahlédnu i jiného hraničáře, malého a útlého, přesto však hrdinu. Na toho bych se volat neodvážila, je to velký mrzout. Raději si počkám na někoho, koho ani mlha neschová. Však i on je velký hrdina. Rytíř z řádu dubového lívance.

Po kouzelné obloze na stropě nad nimi se náhle rozlila rudozlatá záře a nad parapetem nejbližšího okna se objevil okraj oslepujícího slunečního kotouče. Světlo je udeřilo do očí oba zároveň a Voldemortův obličej se rázem proměnit v planoucí skvrnu. Harry zaslechnul vyjeknout vysoký hlas ve chvíli, kdy sám vyslal k nebesům výkřik naděje a mávl Dracovou hůlkou.
"Avada kedavra!"
"Expelliarmus!"

Občas stojím u okna i za nocí, které jsou promáčené, osvětlené blesky a ozvučené hromy. Tehdy mívám strach, abych se nezapletla do magického souboje mezi Harrym a vy-víte-kým. Za každým zahřměním slyším silný hlas, za každým zábleskem vídám mocné kouzlo, které se nepromíjí, a cítím, jak se země třese. Mnohdy se pak noc láme, Harry vítězí a já vidím, jak běží obejmout Ginny a slyším, jak se směje s Ronem a Hermionou. Jsou však i noci, kdy souboj trvá celou věčnost a já usínám s Brumbálovými slovy na rtech: "Láska je silnější než smrt, Harry."

Většina nocí mi má co říct, některé však mlčí. V takových chvílích se vracím do postele, odkládám brýle zpátky za knihu a pokládám hlavu na rameno svého přítele. Jeho spící tvář nikdy nemlčí a není tak proměnlivá, jako noc. Vždy mi vypráví to samé - že mě miluje jako Peeta Katniss, že mu připadám tak jedinečná, jako malému princi jeho růže, že je můj hrdina a bránil by mě s mečem v ruce, že by kvůli mně vyrostl, že mi jednou navleče svůj vlastní prsten a dá mi tak nemalou moc, že na mě nikdy nezapomene, jako Severus nikdy nezapomněl na Lily a především to, že spolu napíšeme náš vlastní příběh.
Už jsme začali.

Erilian, město čarodějů - Tereza Janišová

29. ledna 2014 v 17:13 | •Pet!nka• |  Knížky
Erilian je mocné starodávné město, které řídí Velká rada čarodějů. Není jednoduché se stát jejím členem, už jen pouhá nabídka k tomu se rovná velké poctě. Není tedy divu, že někteří se do Rady snaží dostat i za cenu zločinu. To ale hlavní hrdinka Kiara, vyrůstající u svého poručníka lorda Tesiana, zatím netuší. Stejně tak nezná pravdu o smrti svých rodičů.
S hlavní hrdinkou Kiarou se setkáváme ve chvíli, kdy nastupuje na Univerzitu magických věd jako studentka prvního ročníku. Od tohoto okamžiku je konec bezstarostnému dětství. Do jejího života vstupuje láska, zklamání a nečekané odhalení vlastní minulosti. To vše za pomoci všudypřítomných kouzel.



Monča (24. ledna 2014)

28. ledna 2014 v 20:09 | •Pet!nka• |  Moje fotky


Relikvie víry - 41. kapitola

27. ledna 2014 v 15:00 | •Pet!nka•


Syren: Příběhy Septimuse Heapa, kniha pátá - Angie Sageová

23. ledna 2014 v 17:23 | •Pet!nka• |  Knížky
V pátém pokračování fantastické série se Septimus se svým drakem Ohnivákem vydává znovu na dalekou pouť přes moře, aby přivezl své přátele zpátky domů. Teď, když má za sebou hrdinskou cestu do domu foryxů a byl čarodějkou Marcií povýšen do stavu tovaryšského, se tento úkol zdá jednoduchý. Ale návrat domů se zkomplikuje.
Při nočním letu přes moře přátele zastihne zuřivá bouře a do Ohniváka udeří blesk. Naštěstí se nedaleko nachází ostrov, na kterém Septimus s Broučínem a Jennou nouzově přistanou a pokusí se draka zachránit. Tady Septimus potkává záhadnou dívku Syrah. Za to, že draka vyléčí, však žádá po Septimusovi pomoc.
Kdo je Syrah? Duch? Přízrak? Zoufalý Septimus slíbí cokoliv, ale netuší, jaká hrůza ho vzápětí čeká. Shodou podivných náhod a po řadě neuvěřitelných dobrodružství se na ostrově opět setkávají i další Septimusovi kamarádi a společnými silami se pustí do boje proti zlu, jehož ztělesněním je duch Tercius, který usiluje o zkázu hradu i jeho obyvatel daleko za mořem. Jen díky nesmírné statečnosti a obětavosti všech se podaří jeho úmysly odvrátit.


Zimní procházka (22. ledna 2014)

23. ledna 2014 v 17:23 | •Pet!nka•
Jelikož se díky škole v poslední době nikam moc nedostanu, rozhodla jsem se do rubriky Deník cestovatele přidávat i některé zajímavá místa ve svém okolí. Je tady spousta hezkých a kouzelných zákoutí, na které se ráda vracím a která ve mě vyvolávají pocit klidu.
Dnes bych se s vámi ráda podělila o fotky z takové měnší procházky, na kterou jsem se vydala, když jsem se včera nudila. Venku to vypadalo jako v ruské pohádce, nad lesem se snášela mlha a bylo to hezké a zvláštně magické, tak jsem čapla foťák, nabalila jsem se a vyrazila.




Liebster Blog Award podruhé

22. ledna 2014 v 0:19 | •Pet!nka• |  Můj blog
Liebster Blog Award je, jak už název napovídá, blogový projekt založený na principu řetězáku. Netuším kdy, a kde odstartoval, nicméně funguje na myšlence koloběhu kladení otázek. Bloger, který je nominovaný, napřed napíše 10 zajímavostí o sobě a o svém životě. Pak popravdě odpoví na 10 jemu položených otázek a zároveň vymyslí 10 svých vlastních. Určí také, kdo z jeho oblíbených blogerů na ně bude odpovídat. Oněch 5 zvolených šťastlivců pak na otázky odpoví, vymyslí své a nominuje další následovatele. A tak to jde dál a dál a dál.
Mně se přihodilo, že jsem byla nominována už podruhé (mám dokonce podezření, že potřetí, ale blog s druhou nominací jsem si nikam nezapsala a už se mi ho nechce hledat). První článek můžete najít tady a můžete si také všimnout, že jsem poprvé vynechala 10 faktů o mě. Nebyl to ale úmysl, neměla jsem to v zadání, takže jsem si téhle drobnosti všimla až později u jiných blogerů. Tentokrát to napravím, žádný strach.
Podruhé/potřetí jsem se dostala do nominace u LoveShy, což je moc milá slečna, která má krásný blog plný svých myšlenek, názorů a především překrásných fotek.

Výprava za hrdinstvím: Příběhy Septimuse Heapa, kniha čtvrtá - Angie Sageová

21. ledna 2014 v 21:48 | •Pet!nka• |  Knížky
V nakladatelství Jota vychází další díl fantastické série plné kouzel a dobrodružství. Ve čtvrtém pokračování Magyka, příběhů Septimuse Heapa, nebude o dobrodružství, záhady a neuvěřitelné události nouze.
Tentokrát se čarodějnický učeň Septimus s princeznou Jennou rozhodnou zachránit své kamarády Cvočka a Snorry, kteří uvízli huboko v minulosti. Vydají se na dalekou a nebezpečnou výpravu, ale naděje, že své přátele opět spatří, je stále menší a menší. Jedinou záchranou je najít tajemné Sídlo Foryxů.
A jako by toho nebylo málo, Septimus přijme putovní kámen, který jej automaticky vysílá na tajemnou výpravu, ze které se zatím žádný čaroděj nevrátil. Septimus se na ni sice snaží nemyslet, hledá přece své kamarády, ale ukáže se, že obě cesty se slévají v jednu. Obě míří do sídla Foryxů, na místo, kde začíná a končí veškerý čas.



Relikvie víry - 40. kapitola

20. ledna 2014 v 15:00 | •Pet!nka•


Relikvie víry - 39. kapitola

13. ledna 2014 v 15:00 | •Pet!nka•