Duben 2014


Na téma: Bláhový pes, bez rozumu a bez duše

22. dubna 2014 v 18:35 | Pet!nka |  Moje kecy
Pes je velmi neprozřetelný. Nikdy se nestará o to, máte-li pravdu nebo ne, neptá se, jste-li bohat či chud. Jste jeho kamarád. Drží se vás stále, aby vás potěšil, bděl nad vámi, a v krajním případě za vás dal i svůj život. Bláhový pes, bez rozumu a bez duše." Jerome Klapka Jerome
Tak máme Mercy doma. Je to učiněná radost, protože vstává ve čtyři hodiny ráno, má záchvaty kňučení pokaždé, když je někde sama a je hrozně těžké jí nedovolit všechno, co si zamane. Jinak je to ale dokonalé štěňátko, hrozně mazlivé a miloučké, nedělá loužičky ani bobky nikde po domě, a když si hraje, neexistuje nic rozkošnějšího než ona. S podivem shledávám, že jí asi miluju.
Dnes ráno, když jsem jí prvně nechávala samotnou, jsem šla na autobus v slzách. Skoro jsem s ní zůstala doma, tak žalostně kvílela. Celý den jsem pak na ni ve škole myslela, představovala si, jaké hrůzy se jí mohly stát a co strašného najdu, až se vrátím domům. A pak jsem při návratu zjistila, že ta malá prodejná mrcha si omotala mé rodiče kolem prstu, protože spala s tátou na gauči a máma se mě ptala, jestli nevadí, že jí koupila míček. Jak to sakra udělala, ptala jsem se sama sebe. A pak jsem se podívala na ty její veliké černé oči a bylo mi to úplně jasné. Neměla jsem ani sílu vysvětlovat tátovi, že jí nemá pouštět na gauč.
V jedné z těch chytrých knih, které jsem si kvůli Mercy půjčila v knihovně, psali, že pudlové jsou jedni z nejinteligentnějších a nejoddanějších psů. Na internetu se zase pro změnu jedna paní svěřovala, že se její pudl naučil otevřít si lednici, vybalit vysočinu, sníst jí, zavřít lednici a vyhodit obal do koše. A jako vrchol všeho jsem dnes viděla v televizním televarieté jezdit pudly na klouzačce a šplhat po žebříku.
Naše Mercy zatím umí jen jíst, pít, spát, hrát si, chodit na záchod na zahradu a trochu běhat na vodítku. Vzhledem k tomu, že jsou jí dva měsíce, považuju jí za velmi schopnou. Hlavně když si vzpomenu na jorkšírku přítelovi mámy, které dělala loužičky ještě v roce. Zároveň ale doufám, že nebude zase tak učenlivá, aby se naučila vyjídat nám lednici.
Co vy a vaše štěňátka/koťáka/křeččátka/slůňátka/haďátka/prasátka? Po jak dlouhé době se naučila na záchod? A umí nějaké speciální kousky? Těším se na vaše příspěvky.

Taylor Davis Violin

15. dubna 2014 v 22:52 | Pet!nka |  Úžasní lidé
Před nějakým časem jsem na blogu zveřejnila článek o své oblíbené houslistce Lindsey Stirling (mimochodem, hádejte, kdo jde v říjnu na její koncert), nicméně nedalo mi to, abych vám nepředstavila ještě jednu úžasnou houslistku jménem Taylor Daviso.
Taylor Davis se narodila 20. března 1987 ve Western Spings v USA. Na housle začala hrát už na základní škole, poté, co ji inspirovala neznámá malá dívka, hrající na své housle ve školním vystoupení píseň Silent Night.



Erilian, kouzla na obzoru - Tereza Janišová

8. dubna 2014 v 15:39 | Pet!nka |  Knížky
Život ve městě Erilian, kde už víc než čtrnáct let panuje mezi všemi vznešenými čarodějnými rody mír, se zdá být až pohádkově idylický. Zia, mladá spisovatelka, rebelka a čarodějka v jedné osobě, však tento názor nesdílí. Když je totiž člověk dcerou Kiary Arkandely, oblíbené, vlivné a populární předsedkyně Velké rady čarodějů, znamená to jisté společenské povinnosti. Zia ale všechny ty bankety, plesy a večírky z duše nesnáší. Kde má v tomhle nudném městě snobů najít inspiraci pro svoji knihu?
Když ale Zia objeví v zaprášeném podkrovním pokoji matčin starý zápisník z jejích cest po jihovýchodních zemích, obrátí se mladé čarodějce život vzhůru nohama. Rozhodne se vzít svůj osud do vlastních rukou a jedné letní noci uteče z domu. Na palubě plachetnice Bílý delfín se vydá na jihovýchod, odhodlaná zažít senzační prázdniny a najít inspiraci pro svoji knihu. Netuší ale, že pluje vstříc velkým tajemstvím, která dlouhá léta spala za obzorem.


Na téma: Selfie

4. dubna 2014 v 16:57 | Pet!nka |  Moje kecy
Asi každý z nás to zná, leckomu to možná přijde trapné, ale myslím si, že to děláme téměř všichni. Selfie fotky jsou neoddělitelnou součástí světa sdíleného pomocí sociálních sítí, bez nich už to prostě nejde. Každý se přece chce jednou za čas pochlubit s tím, jak mu to sluší, jak krásné místo viděl či s jakými lidmi se potkal. Nehledě na to, že díky moderním technologiím může fotka vypadat téměř přesně tak, jak si přejete - tedy v překladu, osoba zvěčněná na fotografii nám nemusí být vůbec podobná.
Jedna moje spolužačka mi nedávno vyprávěla o své známé, která si na facebook přidává každý den několik selfie fotek, ale na žádné si není podobná. Prý je to slečna se silným akné a kruhy pod očima, ale na fotkách ze svého telefonu vypadá jako modelka Victoria's secret. Fotky mi neukazovala, až do takových detailů jsme to neřešili, takže nevím, jestli je to nekvalitním foťákem v telefonu nebo tím, že umí retušovat - nicméně slečna se spokojeně prezentuje taková, jaká vlastně není a nevadí jí to. Jaký názor na to máte vy? Má člověk předstírat, že je jiný, než ve skutečnosti nebo je to špatně?
Pokud jde o mě, jsem názorově někde mezi. Na jednu stranu si říkám, že nic se nemá přehánět - pokud si na fotce člověk není ani trochu podobný, je to prostě špatně. Není to vyjádření jeho osoby, není to vůbec on. Ovšem na druhou stranu mám pocit, že malá úprava ještě nikoho nezabila. A pokud někomu udělá radost, že tak nasbírá víc hvězdiček, srdíček či palečků, tak proč ne?
Já osobně selfie fotky moc nedělám, fotím spíš věci a lidi okolo sebe, ale občas mě to také chytne. Někdy chci novou ikonku na twitter, jindy nové fotky do záhlaví na blogu, pak se zase trochu nudím… Je to různé, ale abych byla upřímná, vždy se snažím, abych si na fotkách byla co nejvíc podobná. Pokud je fotím telefonem nebo webkou na počítači, tak už fotky neupravuju, to dělám, jen když se fotím svým foťákem, který zabírá i drobné detaily. To si pak vyretušuju pupínky na bradě, vybělím si zuby a oči a tím to hasne. Myslím si totiž, že virtuální realita by měla být od té naší vzdálená co nejméně a nikdo by si o mně neměl myslet, že jsem princezna, i když vlastně vypadám jako brambora.

Co vy a selfie fotky? Upravujete nebo ne? Budu se těšit na vaše názory a přidávám i pár svých fotek, aby se neřeklo.