Říjen 2014

Lindsey Stirling a její čtyři struny (20. října 2014, Praha, Incheba Arena)

26. října 2014 v 21:10 | Pet!nka

Americká houslistka a tanečnice Lindsey Stirling, které už jsem věnovala tento článek, zavítala v rámci svého třetího Evropského turné konečně i do České republiky. Koncert se měl původně konat v Lucerna Music Bar, ale protože o něj byl nenadálý zájem, musel být přesunut do větších prostor, konkrétně do Incheba Arény na pražském Výstavišti.
Všechny chytré řeči jsou moje, ale fotoaparát jsem nechávala doma. V první řadě bych se bála, že do mě někdo strčí a zničí mi ho, a v druhé řadě jsem si koncert chtěla užít, a ne se soustředit na focení. Všechny fotky z koncertu tedy patří úžasnému Filipu Blažkovi, jehož tvorbu najdete tady a také tady. Veškeré ovace tedy směřujte na jeho bedra.


Na téma: Feminismus z pohledu moderní ženy

21. října 2014 v 22:04 | Pet!nka |  Moje kecy
Již několik týdnů jsem věděla, že chci tenhle článek napsat, dlouho jsem však nemohla přijít na to, jak ho uchopím a kam ho budu směřovat. Dnešní feminismus je totiž stále velmi aktuálním tématem, je však naprosto odlišným hnutím, než jakým byl v dobách Margaret Mead a Simone de Beauvoir. Dnešní ženy se ohání feminismem jako zbraní - je pro ně mečem i štítem v jednom. Připadá mi však, že to, co hlásají, je vlastně něčím úplně jiným, než to, o co se opírají.

V roce 1949, kdy vyšla kniha Druhé pohlaví (Le deuxiéme sexe) bylo postavení žen diametrálně odlišné. Měly už sice právo volit, stále však fungovaly jen jako jakési prodloužené ruce svých manželů. Ve společnosti se s nimi počítalo jen jako s manželkami, matkami a pomocnicemi. Antikoncepce a potraty byly naprosto tabu, ženská angažovanost nebyla přípustná.

Anglický jazyk toto období velice dobře vystihuje, čeština je v tomhle ohledu mnohem víc moderní, dalo by se říct. Vezměme si třeba slovo man. Dá se přeložit, a obvykle se tak také překládá, jako muž. Můžeme ho však chápat také jako slovo člověk či osoba. Opomíjení žen můžeme sledovat i v jiných oblastech, třeba v tradičních svatebních obřadech. Čeština označuje novomanžele jako muže a ženu, zatímco angličtina zpravidla používá výrazy man and wife - muž a manželka. Cítíte to pokoření, to podrobení se? Jazyk odráží chápání společnosti, která ho používá a angličtina, společně s francouzštinou, je jazykem moderního západu.

Už chápete, proč považuji moderní feminismus za jiné hnutí? Dnešní žena je sice stále ještě v opozici, přesto už však může dělat svobodná rozhodnutí a takřka nikdo už v tom nevidí nic zvláštního. Smíme volit a brát antikoncepci, smíme podstoupit interrupci, studovat, cestovat a politicky se angažovat. Znám ženu, která je automechanikem. Je zcela běžné, že dívky hrají fotbal, studují medicínu, pilotují letadla či bojují v armádě. Doba postoupila kupředu a ženy už zpravidla nejsou vnímány jako služtičky. Druhé pohlaví se dostalo téměř na roveň tomu "prvnímu".

Sama sebe a mnohé své známé tak neoznačuji za feministky, ale za moderní feministky. Ostatně, vezměte si třeba názor zapálené bojovnice za ženská práva Simone de Beauvoir - mezi mužem a ženou není žádný rozdíl, pohlavní odlišnosti jsou dané pouze kulturně. Nevím, kolik dnešních žen se s tím ztotožní, ale já rozhodně ne. Jsem hrdá, že se od mužů odlišuji. Myslím, že každá moderní žena taková je (můžu se ale dozajista mýlit). Vtip tak spočívá v tom, že leckdo se ohání velkými jmény prvních feministek, téměř nikdo už však neví, co tyto bojovnice hlásaly.

A co hlásám já? Zastávám názor, že žena je muži rovna, ne podřazena či nadřazena. Má se o muže starat s láskou, stejně jako by se měl muž starat o ni. Moderní feministka muži dovolí zaplatit večeři, pokud ho to potěší, ale nikdy mu bez výčitek svědomí nedovolí zaplatit její nové boty. Moderní feministka ví, že mateřství je dar, který s mužem sdílí, nikoliv důvod, proč se nad muže povyšovat. Žena má stejné příležitosti jako muž, odměna za její práci by proto měla být také stejná.

Jaký je váš názor na feminismus? Vnímáte rozdíly mezi tehdejším prostředím a současností? Myslíte, že se stále ještě lze opírat o první feministky, nebo jejich názory odráží tehdejší společnost? Budu se moc těšit na Vaše názory a komentáře,



Na téma: Zdá se, že vědění v sobě má půvab, jejž ti, kteří ho vůbec neokusili, nedokážou pochopit.

8. října 2014 v 23:25 | Pet!nka |  Moje kecy
Zdá se, že vědění v sobě má půvab, jejž ti, kteří ho vůbec neokusili, nedokážou pochopit. Nemám na mysli pouhou znalost faktů bez poznání důvodů… (G. W. Leibniz, Theodicea III, 254, přel. K. Šprunk)


S příchodem nového semestru je můj mozek opět po delší době zaměstnáván činností zvanou myšlení. Ta vede k vědění. Musím přiznat, že je to pro mě poměrně náročná činnost, jelikož tři měsíce jsem nic takového dělat nemusela. V práci jsem si v tomto ohledu úžasně odpočala - nic, co by se myšlení podobalo byť jen vzdáleně, po mě vyžadováno nebylo. Doma jsem pak umírala na docela nový druh vyčerpání, tedy na vyčerpání způsobené fyzickou prací, takže ani tehdy jsem svůj mozek nestimulovala. Proto teď nejspíš tolik trpím.

V těchto dnech si velice intenzivně uvědomuji, jak šťastná jsem byla, když jsem byla hloupá. Čím víc toho totiž vím, tím víc si uvědomuji, kolik toho ještě nevím. S každou nově nabytou vědomostí se mi ukazují nové cesty k dalším dveřím a já vím, že i kdybych zvládla se k nim vydat, nečekalo by mě posléze nic jiného, než desítky dalších cest a stovky dalších dveří.

Každý den se setkávám s úžasně inteligentními lidmi, kteří nejspíš, na rozdíl od mé maličkosti, našli východisko z víru nevědění. Každý z nich, z mých přednášejících, je ve svém oboru výborný, zasvěcený i do těch nejdrobnějších detailů. Nechápu, jak dokáží tolik vědomostí udržet v hlavě! Já se utápím, ne, já se už topím v základních pojmech. Mnohdy si ani nedokážu dát věci do souvislostí. Moje myšlenky jsou jako splašení motýli. Nikdy neudržím pozornost dost dlouho, stále si představuji draky, elfy a nahé muže. Nejspíš v tom má prsty i moje Múza. V důsledku toho vstávám od problému mnohem dříve, než si mohu s úlevou říct, že je hotovo, že jsem mu porozuměla.

V tom je možná ta chyba, třeba nemám ty správné předpoklady k poznávání faktů. Říkám si, že kdybych byla víc důsledná a vydržela sedět u své přípravy tak dlouho, jak je potřeba, nikdy bych nemusela tápat a zděšeně přemýšlet nad tím, kolik dětí měl Benedikt Spinoza.

Existuje však i odvrácená strana celé věci - tedy onen holý fakt, že žádný normální člověk prostě v praktickém životě neuplatní znalost Spinozova rodu. Myslím si, že nejspíš nepotřebuji znát všechno. Nebo to spíš nedokážu. Určitě jsou lidé, kteří by to zvládli, ostatně moji lektoři jsou toho důkazem. Já ale nejsem dostatečně zapálená, dokážu žít s myšlenkou, že vím jen základní věci.


Vidím sice půvab vědění, ale mnohem přitažlivěji na mě momentálně působí vír nevědění. Jak šťastný je můj pes? A jak šťastná jsem já?