Na téma: Hrdina dříve a hrdina dnes

17. března 2015 v 10:00 | Péťa |  Moje kecy
Před nějakým časem jsme se společně s přítelem dívali na film Green Lantern. Nijak zvlášť mě nezaujal, vlastně už bych teď ani nebyla schopná převyprávět hlavní dějovou linku. Během sledování jsem si však uvědomila, jak moc se v průběhu tisíciletí změnil pohled na hrdinu.

Tradiční hrdina, jakým byl třeba Odysseus nebo sir Lancelot, získal toto označení teprve ve chvíli, kdy vykonal něco statečného či morálně čestného. Zpravidla napřed došlo k odloučení, obyčejný muž opustil svoji rodnou hroudu a vydal se za dobrodružstvím. Cestou skolil osmihlavou saň, shodou náhod zachránil království před invazí nepřátel, odhalil spiknutí zosnované vysoce postaveným státníkem a zničil bandu loupeživých pirátů. Hrdinou se však stal teprve v ten moment, kdy se vrátil domů a vyprávěl ostatním o tom, jaké drobné nepříjemnosti se mu cestou přihodili. Pak tento hrdina s překvapením shledává, že se mu ženy vrhají kolem krku a jeho jméno je oslavováno v hrdinském eposu.

Moderní hrdina se oproti tomu musí potýkat s poměrně nehezkým fenomén duálního konfliktu - stále totiž prožívá svůj starý život (coby Peter Parker/Clark Kent), existuje však také v nové, výjimečné podobě (Spiderman/Superman). Vlastně ještě vůbec nedokázal nic zvláštního, ale už je hrdinou, protože má schopnosti, které ho k tomu předurčují.

To je další problém moderní hrdiny - jeho schopnosti většinou přicházejí, aniž by o ně doopravdy stál. A protože většina takto výjimečně obdařených doposud žila na kraji společnosti, byla nějakým způsobem odstrkována nebo prožívala nehezké rodinné drama, přichází otázka morálního využití nově nabytých schopností. Bylo by velmi lehké zneužít svoji moc k pomstě. Statut hrdiny jako takového to však nedovoluje, protože s mocí přichází také odpovědnost.

Nutně tak přichází moment, kdy moderní hrdina začne zvažovat možnost vzdát se svých schopností a vrátit se zpět k životu obyčejného smrtelníka. Jeho morální síla a pocit odpovědnosti vůči společnosti jsou však většinou silnější. Důležitý moment v rozhodování také hrají ženy, které nepoznají svého dlouholetého kamaráda jen proto, že má na nose posazenou miniaturní masku. Nerada bych je však soudila, ostatně, mohou být poněkud rozhozené z toho, že jejich hrdina má na sobě legíny.

A zatímco tradiční hrdina si dobyje srce své vyvolené právě oním statečným činem, modernímu hrdinovi nezbývá než vylézt na střechu jednoho z nejvyšších mrakodrapů, sednout si na zídku a nešťastně vzdychat při západu slunce, protože nikdy nebude jasné, jestli Mary Sue miluje jeho, nebo jen jeho masku.


Závěrem bych jen ráda dodala, že jsem si plně vědoma toho, že ne každý hrdina se dá zaškatulkovat. Nechci nic a nikoho generalizovat, spíš mi jen přišlo moderních hrdinů líto, protože to mají mnohem složitější, než ti tradiční. Nebo si myslíte, že ne?

Jak jste na tom vy? Jaké hrdiny upřednostňujete a proč? Těším se na vaše odpovědi,
 


Komentáře

1 Van Vendy | Web | 19. března 2015 v 11:44 | Reagovat

Prima zamyšlení. Je fakt, že tihle moderní hrdinové jsou obdařeni nadlidskými,zázračnými schopnostmi. Takže hrdinové vlastně trochu laciní, tu schopnost si nevydobyli vlastní vůlí, prací ani cvičením. Z toho důvodu jsou mi sympatičtější hrdinové, kteří jsou normální, a spíš překonávají sami sebe, hrdinové z románů Jacka Londona, objevitelé cizích zemí, lidí, co adoptují děti (a nemají je jen jako zdroj příjmu), nebo lidé jako Winton Smith. Nebo Schiller, ať se na něj lidi dívají jak chtějí, pořád má na kontě skoro tisíc zachráněných životů. Plus mnoho neznámých, kteří možná zachránili jeden nebo dva, o kterých se dnes neví...
Přesto, na Spidermana, Starmana nebo Supermana se taky ráda podívám, a protože se se svou schopností rozhodli pro dobrou stranu, pokládám je za hrdiny také. ;-)  :-)

2 Silwiniel | Web | 25. března 2015 v 13:15 | Reagovat

Skvělá úvaha! Já víc fandím hrdinům tradičním, mám taky ráda takové hrdiny-nehrdiny, smolaře typu Mrakoplaše od Pratchetta a podobně.

3 Péťa | Web | 29. března 2015 v 15:51 | Reagovat

[1]: Máš recht, že klasičtí hrdinové museli mnohem víc dřít, aby si získali slávu. A mnozí z nich zůstávají bezejmennými a ani o jejich hrdinství nevíme.

[2]: Děkuji. Hrdina-nehrdina, to je případ sám pro sebe. Jsou mi také sympatičtí, protože se vlastně vůbec nesnaží získat si pozornost. Prostě jen dělají, co jim přijde správné.

4 Eduard Nud | 23. července 2017 v 9:51 | Reagovat

Dříve platilo, že každý správný muž má postavit dům, zasadit strom a zplodit syna. A není to ještě ani tak dávno, co místo toho vypil hodně piv, vykouřil hodně cigaret a zneuctil hodně žen. Zato dneska si takový superman vyčistí zuby, dočista se oholí a sežere čokoládovou tyčinku. Tak tomu říkám skutečné hrdinství. Ale na rozdíl od těch siláků nikomu neubližuje.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.