Prosinec 2015

Všestranná režisérka Eva Toulová: "Vždycky mě bavilo něco tvořit - dávalo mi to největší smysl."

11. prosince 2015 v 17:37 | Péťa |  Úžasní lidé
Dnes jsem si pro vás připravila nový článek do rubriky UMĚLCI. Poprvé však nepůjde o pouhé jednostranné vyprávění, ale o plnohodnotný rozhovor. Dostala jsem totiž úžasnou možnost vyzpovídat mladou českou umělkyni Evu Toulovou!

Že vám to jméno nic neříká? Po přečtení tohoto článku se to určitě změní! Eva se totiž v našem rozhovoru velmi otevřela a rozpovídala se nejen o tom, co pro ni znamená umění, ale zavzpomínala i na svá studentská léta a svěřila se, na čem zrovna pracuje.

EVA TOULOVÁ,

je bezpochyby velmi renesanční osobností. Tato mladá umělkyně se narodila 3. února 1990 ve Znojmě a stihla se prosadit jako spisovatelka, scénáristka i jako výtvarnice. V roce 2012 absolvovala na FAMU v oboru režie, a v minulém kalendářním roce uvedla do kin svůj první celovečerní film s názvem Šťastná. V minulosti spolupracovala s Policií Čr na natáčení spotů proti kyberšikaně.


Na téma: Ze života vysokoškolského studenta

1. prosince 2015 v 21:52 | Péťa |  Moje kecy
Vždy, když udeří zkouškové, začínám přemýšlet nad tím, co bych byla bývala dělala, kdyby zkouškové nebylo. Byť je mi jasné, že bych se jen tak poflakovala, sem tam něco uklidila, občas bych pracovala, dívala se na seriály, četla si a rozmazlovala psa, představuji si, jak zachraňuji v Africe děti, cestuji po světě a vymýšlím vlastní teoretické filosofické systémy.

I tentokrát je tomu stejně, nicméně zatímco jsem si dělala poznámky ohledně onoho filosofického systému (nakonec se z toho vyklubal nákupní seznam), rozfázovala jsem si svůj vysokoškolský život do čtyř etap.

Fáze číslo 1 - Není důvod panikařit!

První etapa je spojena se začátkem nového semestru. Přednášející na nás chrlí všechny ty nesmysly, které si naivně představují, že stihnou odpřednášet. I oni sami ale musí tušit, že pár hodin promarodí, sem tam se vyskytne nějaká ta konference, občas státní svátek a ve finále… "Poznámky z poslední pěti přednášek si najděte v kompendiu."

Taktéž se dozvídáte, co po vás přednášející požaduje. Většinou toho není zrovna málo, ale vždy je vám to podáno, jako by to bylo naprosté minimum. V určitém bodě vašeho vysokoškolského života už ovšem dokážete tohle pozlátko rozpoznat a nepropadáte zbytečnému pocitu úlevy. Ta totiž rozhodně není na místě!

První hodiny jsou spojeny s nenadálými setkáními, protože se na nich vždy ukáží i spolužáci, o kterých jste si mysleli, že už studium dávno vzdali (případně jste zatím nezaregistrovali, že s vámi chodí do ročníku). Vždy se objeví tendence jít toto shledání oslavit, což sebou samo sebou přináší smutné dny strávené nad polévkou v menze (polévka je jen za 5,- Kč) a veselé večery v místní krčmě. Tam, za zvuku rozbíjeného skla, slastného sténání a pípání messengeru, dojdete společně s těmi úplně cizími lidmi k závěru, že: "času dost, není důvod panikařit".

Fáze číslo 2 - Je důvod panikařit!

Každý semestr však trvá jen tři měsíce. Je to vlastně hrozně krátké doba, sotva si stihnete zapamatovat rozvrh a zorientovat se v tom, kde je nejbližší automat na kafe, a už jsou po vás požadovány semestrálky, seminárky, samostatné práce a jiná, podobně vznosně nazvaná zvěrstva.

Spolužáky už příliš nevídáte, do školy chodíte spíše sporadicky a celé noci trávíte nad knihami z knihovny, jež se z neuchopitelných důvodů dají půjčit jen na jednu noc. Je nasnadě, že nyní už opravdu JE důvod panikařit!

Tyto dny jsou navíc naprosto ironicky spojeny s Vánoci, svátky údajného klidu a míru. Ha ha. Prosinec, který má vonět po vanilkových rohlíčcích, kadidle a čerstvém sněhu, smrdí jako levná vietnamská polévka z pytlíku. Dárky objednáváte na internetu (který je v těchto dnech nemožně pomalý) a modlíte se, aby už konečně dorazilo ubytovací stipendium.

Nedostává se vám ani morálního uklidnění, protože jste nuceni spolknout všechnu svou hrdost a doprošovat se spolužáků, jejichž jména si nepomatujete, o poznámky. Nabízíte jim za ně vše, co máte, a snažíte se zatajit, že vlastně nemáte nic.

Vyučující mezitím pořádají předvánoční večírek. Všichni se sejdou nad obrovskou mísou horkého punče a s potutelným úsměvem se domluví, že všechny zápočty, před-termíny a občas dokonce i plnohodnotné termíny, vypíší do jediného týdne! Kdyby bylo na katedře k dispozici víc učeben, vypsali by to nejspíš všechno na jeden den a na stejnou hodinu.

Fáze číslo 3 - chci být pes!

Někteří lidé považují toto období za nádherný magický přelom mezi dvěma roky a dávají si roztomilá předsevzetí o hubnutí. Vy si slibujete, že konečně přestanete žrát levné mikuláše z výprodeje v Kauflandu a doufáte, že se stane zázrak a váš přednášející se odstěhuje do Brna.

Zatímco ostatní slaví, vy se vracíte k chabým poznámkám, které jste poskládala z útržků papírů nalezených v kabelce, postahovaných zápisků z Primáta a z poznámek od ostatních spolužáků. A učíte se, učíte a učíte.

V tomto období drasticky klesá spotřeba šamponu a pracího prášku. Nosíte totiž stále tutéž starou mikinu, která je plná fleků od vietnamských polévek. Koupete se jen před zkouškou. Často také dochází k tomu, že navážete velmi vřelý vztah s flekem na zdi či stropě (pokud tam nic takového nemáte, věřte mi, že si to vytvoříte).

V polovině ledna vám dojde, že chcete být svůj pes/kočka/kentaur/želva/pegas/morče. Nemá se to zvíře nejlíp? Jen spí, hraje si, kadí a jí. Pořád se jen válí a vůbec si toho neváží!

Fáze číslo 4 - spát, chci spááát!!!

Pak už konečně přichází období vysněného klidu. Náhle se vám začínají ozývat i lidé, kteří od vás nechtějí poznámky. Vaši rodiče vás zvou na slavnostní oběd, protože je to přece skvělé, že mají doma tak úžasného studenta, jako jste vy. Pyšně jim dáváte za pravdu a vyprávíte všem známým, kteří jsou ochotní poslouchat, jak hrozné tohle zkouškové bylo. Nezapomenete vše patřičně přibarvit a používat slova, kterým vlastně ani sami nerozumíte.

Zatímco si zalézáte do čistě převlečené postele, přemýšlíte, jaké jste měla před zkouškovým obdobím koníčky. Jak jste vlastně trávila svůj volný čas?

Ach, čert to vem - konečně se můžete vyspat, to k úplnému štěstí naprosto stačí!