Všestranná režisérka Eva Toulová: "Vždycky mě bavilo něco tvořit - dávalo mi to největší smysl."

11. prosince 2015 v 17:37 | Péťa |  Úžasní lidé
Dnes jsem si pro vás připravila nový článek do rubriky UMĚLCI. Poprvé však nepůjde o pouhé jednostranné vyprávění, ale o plnohodnotný rozhovor. Dostala jsem totiž úžasnou možnost vyzpovídat mladou českou umělkyni Evu Toulovou!

Že vám to jméno nic neříká? Po přečtení tohoto článku se to určitě změní! Eva se totiž v našem rozhovoru velmi otevřela a rozpovídala se nejen o tom, co pro ni znamená umění, ale zavzpomínala i na svá studentská léta a svěřila se, na čem zrovna pracuje.

EVA TOULOVÁ,

je bezpochyby velmi renesanční osobností. Tato mladá umělkyně se narodila 3. února 1990 ve Znojmě a stihla se prosadit jako spisovatelka, scénáristka i jako výtvarnice. V roce 2012 absolvovala na FAMU v oboru režie, a v minulém kalendářním roce uvedla do kin svůj první celovečerní film s názvem Šťastná. V minulosti spolupracovala s Policií Čr na natáčení spotů proti kyberšikaně.


V roce 2009 seEva zapsala do české knihy rekordů, když pastelkami nakreslila obraz, jenž byl posléze vyhodnocen jako největší svého druhu. Uspořádala na 20 samostatných výstav a prosadila se i jako ilustrátorka knih. Její malby najdete např. v příběhu Století neklidu.

A když už je řeč o knihách, nesmím pochopitelně zapomenout zmínit Evinu spisovatelskou dráhu. Je totiž autorkou knih Vanitas, Sedmero vran, Alenka v údivu a Šťastná. Publikovala i v almanachu Stoupající hvězdy a Smyslná česká poezie.

Evo, vzpomínáš, kdy poprvé sis uvědomila, že je pro tebe umění důležitější, než pro tvé vrstevníky?

Já si spíš nepamatuji, že by pro mě kdy umění důležité nebylo. Už ve školce jsem každý den kreslila, místo abych si hrála s hračkami. Vždycky mě bavilo něco tvořit - dávalo mi to největší smysl.

Přiblížíš nám sebe, co tě inspiruje při tvorbě? A jaká forma umění je ti nejbližší?

Já bych řekla, že jsem takový snílek s nohama na zemi. Ve své tvorbě se nejraději inspiruji skutečným životem a reálnými situacemi. Nejbližší mi je rozhodně režie, ale jsem moc ráda, že mohu různé druhy umění kombinovat.

"Vždycky mě bavilo něco tvořit - dávalo mi to největší smysl."

A jaké umění naopak nejraději konzumuješ? Vyrážíš za uměním do společnosti nebo jej raději vnímáš v klidu domova?

jsem společenský člověk. Proto mám i nejraději natáčení - jde o kolektivní umění. Poměrně často chodím galerií - v té Národní jsem byla letos sedmnáctkrát. Nedávno jsem navštívila Albertinu ve Vídni, kde uváděli Muncha. Už jsem ho sice viděla v Norsku, ale ten se jen tak neokouká.

Z divadelních představení chodím ráda na Jezerku a teď se chystám na divadelní premiéru Pěny dní, tak snad bude stát za to. No a u filmů jsem až fanatik. Sleduju každou novinku, jak uměleckou, tak komerční.

Jsou tvá díla inspirována vlastní zkušeností?

Ano, ve svých dílech ráda vycházím z vlastních zkušeností. Je to proto, že je mám "zažité", tím je dokáži interpretovat nejlépe.

"Nejsem ten typ člověka, který by něčeho litoval."

Jsi trémistka? Jak s tím bojuješ?

Co se týče strachu a trémy, tím určitě trpím. Během premiéry mého filmu v Lucerně jsem musela odejít do šatny, kde jsem přečkala, jak to dopadne. To byly vážně nervy! Ale myslím, že nejlépe se dá tréma zvládnout praxí. Možná nikdy úplně nevymizí, ale určitě bude film od filmu menší a menší.

Co považuješ za svůj největší dosavadní úspěch?

Největším mým úspěchem je určitě náš celovečerní film Šťastná, který jsme uvedli loni do kin. Dělala jsem na scénáři, režii a zároveň i sháněla financování - bylo to opravdu náročné.


Máš nějaké umělecké ambice, kterých bys chtěla dosáhnout?

Mým přáním je natočit film, se kterým bych byla po všech stránkách spokojená.

Jedna obligátní otázka - na čem aktuálně pracuješ?

Příští týden natáčím prestižní reklamu na pánské obleky se třemi významnými osobnostmi. Zároveň musím domalovat poslední obraz na lednovou výtvarnou výstavu. Další výtvarnou výstavu organizuji pro chráněné bydlení POKOJ, jehož jsem se stala tváří.

A především připravujeme další film! Podrobnosti o něm si ale zatím nechám pro sebe.

Jak se díváš na internet, coby prostředek prezentace mladých umělců? A měla bys třeba nějaký typ, kde se může člověk podělit o svoje výtvory?

Internet nabízí v ohledu prezentace obrovské možnosti, s kterými se jiné formy nemohou rovnat. Každý druh umění má spoustu prezentačních webů, které bych, vzhledem k nepřeberným možnostem, nespecifikovala.

Z mé zkušenosti ale ve výsledku stejně fungují nejlépe nejznámější servery, jako je Youtube, Vimeo, Instagram, a sociální sítě v čele s Facebookem a Lidken - prostě weby, kde se sdružuje hodně lidí.


"Často chodím galerií - v té Národní jsem byla letos sedmnáctkrát."

Co si myslíš o názoru, že studium umělecky zaměřené školy je v dnešní době zbytečné? A co bys poradila těm, kteří o podobné škole uvažují a jsou odrazováni?

Tak tento názor rozhodně nesdílím! Každý talent je nutné dále rozvíjet studiem a především praxí. Je důležité si vybírat kvalitní umělecké školy, na které není vždycky lehké se dostat. To následné uplatnění v praxi je pak ale stejně mnohem těžší, než talentové zkoušky. Takže radím především vytrvalost.

Konec roku je tradičně spojen se zkouškovým obdobím. Jaký jsi byla student? A co pro tebe studium znamená?

Mně nikdy nedělalo vzdělávání ani zkoušky velké potíže. Učím se docela ráda a všechny zkoušky jsem dělala na první termín a myslím, že snad vždycky napoprvé.

Současně s FAMU jsem studovala i řízení podniku, abych si rozšířila rozhled, a za oboje vzdělání jsem vděčná. Nejsem ten typ člověka, který by něčeho litoval. Naopak, jsem toho názoru, že všechno se děje z nějakého důvodu.


"Mým přáním je natočit film, se kterým bych byla po všech stránkách spokojená."


Jak prožíváš Vánoce? Je to pro tebe období klidu, nebo jsi spíš ten typ člověka, který nechává vše na poslední chvíli?

Letošní Vánoce budu mít trochu frmol. Těsně před Štědrým dnem natáčím reklamu pro Pánské obleky BANDI, která má být do konce roku hotová. Tak jsem raději preventivně obstarala dárky předem.

Jinak se budu snažit užít si svátky co nejvíc rodinně. U nás doma na Moravě se klade důraz na tradice. Na Vánoce chodíme do lesa, kde se setkáváme s dlouhodobými rodinnými přáteli. Popovídáme, zhodnotíme rok, uvaříme na ohřívači čaj. Pak táta vyleze na strom, kde natrhá jmelí, které rozdáme známým, aby měli štěstí v novém roce, a teprve potom se jde domů na kapra.

Doufám, že si Vánoce užiješ, děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí s tvými dalšími projekty.

Jak se vám rozhovor líbil? Znáte Evu Toulovou? Těším se na vaše reakce,

 


Komentáře

1 Ježurka | Web | 12. prosince 2015 v 16:59 | Reagovat

Peti, to je opravdu moc šikovná mladá žena, nikdy jsem o ní neslyšela, ale jak vidím, UMÍ. Díky za zviditelnění. Teď už budu vědět, když někde uvidím nebo uslyším její jméno. :-)

2 Silwiniel | Web | 13. prosince 2015 v 10:18 | Reagovat

Ty jo, ona se narodila ve stejném roce jako já, ale že toho teda stihla! O_O Vždycky, když čtu o někom, kdo je tak výkonný a tolik toho zvládá, tak vůbec nechápu :D Má můj obdiv.

3 Joina | Web | 19. prosince 2015 v 12:29 | Reagovat

Téda tak ten rozhovor byl prostě užasný, nemám slov. Eva mi dost připomíná sebe, jenže já jsem  doteď  nic tak velkého nedokázala.
Je to opravdu zajímavá slečna, ale bohužel jí neznám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.