Leden 2016

Na téma: Maturitní plesy coby přehlídka trapnosti a módních přešlapů

19. ledna 2016 v 18:24 | Péťa |  Moje kecy
Stužkovací ples je něčím, na co se většina maturantů těší. Má to být večer, který patří jen jim a nikomu jinému - všichni jsou krásní a okouzlující, jsou středem pozornosti, každý se s nimi chce fotit, všichni je zvou na skleničku a onen odvěký strašák jménem maturitní zkouška je alespoň pro tento večer zapomenut. Je to tak i ve skutečnosti?

Ani omylem.

Mnoho lidí má na maturitní ples jistě možná krásné vzpomínky, a já jim je nechci kazit ani je nijak zlehčovat, to bych ráda řekla hned na začátku. Přesto ale tvrdím, že jde o zbytečně drahý, trapný a svým způsobem úplně zbytečný přešlap středoškolského studia. Prostě chyba!

Argument č. 1 - budu krásná princezna.

Jistěže nebudeš. Většina slečen si obleče ošklivé lesklé korzetové šaty poseté miliardou flitrů, nebo v horším případě peří, které při každém kroku odpadává. Díky nabírané sukni si nedojdou na záchod a nikdo se k nim nedostane blíž, než na půl metru. Spolužačky je do korzetu s vysokou pravděpodobností nezvládnou zašněrovat tak hezky, jako profesionální oblékačka v salónu, takže jim šaty buďto padají, nebo naopak dělají faldíky na zádech.

A protože sedmnáctiletá slečna pochopitelně není zvyklá v takové nádheře chodit, zvedá si sukni příliš vysoko a všichni se tak kochají pohledem ne její spodničku, nebo na to naopak kašle a o šaty zakopává. A musím připomínat, jak se všichni hrbí?

A i když jedna z dvaceti pubertou zaslepených slečen náhodou projeví trochu vkusu, stane se ihned terčem všech ostatních - protože tenhle večer má patřit všem, takže proč na sebe ona strhává pozornost v těch obyčejných šatech?

Argument č. 2 - rodina bude mít radost.

Nebude. Rodiče sedí na zadku za stolem a nudí se, prarodiče nechápou, co tam vlastně dělají a mladší sourozenci se snaží z někoho staršího vymámit alkohol. Maminka a tatínek možná pookřejí, když vás spatří v těch krásných šatech ala narozeninový dort, ve skrytu duše však po celou dobu počítají, kam odešly jejich peníze.

Vidí moderátora a přemítají, zda si za jejich peníze koupil nový oblek. A vida, choreografka. Zaručeně má umělá prsa za jejich poslední výplatu. Proč dostala třídní učitelka tak hodnotný dar? To jí nestačila bonboniéra? A proč si jejich princezna musela vydupat slonovinou šerpu, když bílá je o 50% levnější?

Přesto však můžeme předstírat, že rodina má z vašeho plesu radost. To ale padá ve chvíli, kdy dojde na půlnoční překvapení. Horda podnapilých slečen a chlapců už nad sebou nemá příliš velkou kontrolu, kusy oblečení létají vzduchem a rodiče přemýšlí, kde udělali při výchově chybu.

Vysledovala jsem, že zdaleka nejhorší situace nastane, rozhodne-li se třída zakončit půlnoční překvapení spontánním obratem v obrovskou pařbu. No, nebudu vám lhát, nikdo o to vlastně nestojí a všichni čekají, kdy už budou moc zatleskat. Tak jim udělejte tu radost, prosím. Něco tak trapného totiž spontálně nikdy neskončí.

Argument č. 3 - během večera se uvolním a zapomenu na starosti.

Neuvolníš. Jsem přesvědčená, že se neuvolní nikdo, komu na průběhu samotného plesu záleží - ti ostatní se prostě opijí a děj se co děj. V ten moment přichází ony vtipné momenty, kdy se všichni nesnášejí, křičí na sebe a nadávají si do dojných zvířat.

Před půlnočním překvapením je polovina třídy nenávratně ztracená a ti ostatní se snaží zachránit čest kolektivu tím, že se překřikují a navzájem se obviňují, kdo měl koho hlídat, a jak je možné, že Mařena se opila a pozvracela si šerpu.

Výsledek?

Nijak závratný - vaši nevkusně oblečení kamarádi (ať žijí jeany, zmuchlané košile, silonky v botách s otevřenou špičkou a dlouhá trička vydávající se za šaty) vás viděli, jak se v příšerných šatech hádáte se spolužáky a poté vás v opilém stavu odtáhli domů/na vlak/do taxíku.

Vaši rodiče zaplakali nad vyhozenými penězi a kvitovali, že se jim alespoň podařilo vyhrát v tombole hrnečky. Třídní učitelka si oddechla, že se nikdo nezabil a nepozvracel pana ředitele, a v klidu a tichu domova pak roztrhala poukaz, který od vás dostala - stejně jako každé čtyři roky, i tentokrát si nechá ujít úžasný výlet do opuštěného hotelu na konci světa, kde neteče teplá voda a nevaří se tam.

Po několika týdnech vám přijde vysněné DVD se záznamem celého večera. Ale protože nemáte odvahu podívat se, co jste vlastně tehdy všechno pokazili a zneuctili, darujete jej ve vší tichosti vaší babičce. Ta jej vyhodí, protože má ten večer stále ještě v živé paměti, občas dokonce křičí ze spaní, protože se jí zdá, že se dusí růžovými flitrovými šaty.

Zdám se vám přehnaně kritická? Možná, že jsem. Zatím jsem ale nikdy nenavštívila žádný stužkovací ples, který by se beze zbytku povedl a všichni byli krásní, uvolnění a spokojení. Ani ten svůj. Obzvlášť ne ten svůj. Vlastně si myslím, že šlo o velkou chybu - mohla jsem jet na týden moři a odpustit si hodně starostí.


Edit: Protože se v komentářích stále opakuje, že pletu dohromadu pojmy stužkovácí a maturitní, ráda bych podotkla, že u nás máme pouze jednu akci, na které dostaneme šerpu. Slovo stužkovací jsem tudíž používala jako synonymum pro maturitní, abyc se mi v článku neopakovala slovní zásoba. O existenci stužkovacích plesů, jsem se dozvěděla až z vašich komentářů (a díky bohu za to).

Všem klukům, které jsem milovala - Jenny Han

15. ledna 2016 v 6:00 | Péťa |  Knížky
Milostné dopisy mají mnoho podob. Lara Jean nikdy žádný nedostala, ale pár už jich napsala - na rozloučenou.
Lara žádnému klukovi nedala najevo, že se do něj zamilovala. Místo toho mu napsala dopis o tom, jak se cítí, pečlivě ho zapečetila a schovala do krabice pod svou postelí. Ale jednoho dne dopisy z krabice zmizí a Lara zjistí, že je někdo rozeslal.
A najednou musí čelit všem svým pocitům, které před světem - a hlavně přímo před adresáty - pečlivě ukrývala! A jak se postupně vyrovnává s minulostí, zjišťuje, že něco dobrého to rozeslání dopisů přece jen přineslo.


To nejlepší z fotoarchivu roku 2015

11. ledna 2016 v 6:00 | Péťa |  Moje fotky

Třídila jsem si fotografie, které jsem v loňském roce pořídila a rozhodla jsem se, že udělám takový malý výběr těch nejlepších. Nakonec mi to nedalo, abych se s vámi nepochlubila. Myslím, že jsem za ten rok ušla velký kus cesty, naučila jsem se pracovat s novým programem na úpravu, poprvé jsem fotila tablo, potkala jsem nové lidi a mnoho starých známých se za mnou vrátilo. Rozhodně to byl úspěšný rok.



Na téma: Novoroční předsevzetí

2. ledna 2016 v 15:46 | Péťa |  Moje kecy
Rok 2015 je s definitivní platností odepsaný a všichni teď přemýšlí, jaký asi bude rok 2016. Předpokládám, že většina z nás doufá, že bude dobrý, respektive lepší, než rok předcházející. Chtělo by to shodit nějaké to kilo, víc se usmívat, jíst zeleninu, nechodit spát s mokrou hlavou a víc číst, že?

Vše to pochopitelně souvisí s tím, jak vnímáme čas. Kdybychom jej nepočítali jako něco, co běží v kolejích před-po, neslavili bychom milníky a neměli potřebu rekapitulovat. Podle mého je to totiž právě ten podhled zpět, který nás vede k přijímání novoročních předsevzetí. Vidíme, co se nám nepodařilo, co se pokazilo a co stagnovalo - a to se nám nelíbí.

Archaické společnosti žijící v době před Kristem se na čas nedívaly stejně, vnímaly jej cyklicky, nikoliv lineárně. Pro tehdejšího člověka se vše stále opakovalo, což zřejmě úzce souviselo s jejich způsobem života a návazností na přírodu, která se rok co rok stále obnovovala. Namísto šampaňského, ohňostroje a ranní kocoviny tak naši předkové měli očistné rituály, které je připravovaly pro vstup do nového cyklu.

Pro moderního člověka je rekapitulace minulého téměř nutností - máme pocit, že s posledním úderem starého roku za sebou necháváme vše špatné. Svým způsobem je to také očistný rituál, i když spíš jen pomyslný. Kdo z nás totiž dokáže opravdu splnit vše, co si předsevzal? Proto také nyní všichni tvrdí, že se jich tenhle trend netýká.

"Co? Předsevzetí? Ne, ty já si nedávám!"

Jasně, tomu tak budu věřit. Většina z nás má tu tendenci něco si přát, byť třeba jen podvědomě. Nahlas to možná nepřiznáme, ale všichni doufáme, že se nám podaří být lepšími, cílevědomějšími, hubenějšími a schopnějšími. Chceme být silnější a zdravější, abychom obstáli v konkurenci další miliardy lidí. Není na tom nic divného ani špatného, ale co se na to tentokrát kouknout z nového úhlu pohledu?

Pro byl loňský rok v mnohém dobrý, byť se mi pochopitelně také mnoho věcí nepodařilo. Stalo se mi ale dost hezkých věcí, které jsem si neplánovala. Za tu nejpozitivnější považuji svoji práci, která se sice mnohým může zdát hloupá, ale mě baví. Jsem na sebe tak hrozně pyšná, vždy když mi na Svět modelek vyjde nový článek. Prohlížím si ho, leckdy vnímám lehkou kostrbatost textu a píšu si poznámky, čeho se příště vyvarovat. Stále se učím a zlepšuji. Stejnou tendenci vnímám i ve svém fotografování. Vím, že nejsem ani zdaleka tak dobrá, jak bych mohla být a pořád se učím nové věci, zkouším různé techniky a zdokonaluji se.

Svůj život nestavím na předsevzetích, ale na příležitostech. Rozhodla jsem se proto, že i příští rok chci prožít v podobném rytmu - učit se nové věci a zlepšovat se, využívat každé šance, která se mi naskytne. Mé novoroční předsevzetí je díky tomu prosté - být sama sebou a mít radost ze své práce.

Závěrem ale musím přiznat, že jedno klasické a trapné předsevzetí si stejně neodpustím - hodlám totiž ze všech sil bojovat o titul Bc. Chci dodělat školu! Zrovna teď jsem poprvé v situaci, kdy pochybuji, že bych to mohla dokázat. Něco se pokazilo a přiznávám, že mám opravdu strach, že to nezvládnu. Na druhou stranu ale vím, že to je jen škola. Pokud to nevyjde a já ten předmět nedám, budu si ho moc beztrestně zapsat ještě příští rok. Sice bych kvůli tomu musela prodloužit studium o rok, což nechci, ale pokud to jinak nepůjde, tak proč ne?!

Z celého srdce mozku ale vím, že jsem bojovník. Jsem chytrá a dokážu se postavit výzvě. Obzvlášť, když se jedná o češtinu! Mým celoživotním snem je živit se psaním, nenechám se přece vyhodit kvůli teoretické neznalosti českého jazyka. Obzvlášť když vím, že ho prakticky ovládám dobře.

Držte mi proto palce a odpuste mi mojí neaktivitu. Nemám teď tolik času, ale hodně na vás všechny myslím. Blog je pro mě stále velmi důležitý. Těším se i na vaše komentáře, napište mi, jaké jsou vaše předsevzetí, jak vám to jde doma a jak ve škole či v práci.