Červen 2016

Na téma: O lidech a (ne)kritickém myšlení

29. června 2016 v 15:16 | Péťa |  Moje kecy
Generalizace neboli zobecňování je podle mého názoru hrozný nešvar, který se šíří jako lesní požár. Někteří lidé, jako by vůbec nepřemýšleli v souvislostech. Mnohdy, když vidím, co všechno jsou moji známí schopní napsat na Facebook, tak jen tiše žasnu. A leckdy žasnu i hlasitě.

Uvedu vám jeden příklad toho, proč mi generalizace tak hrozně moc vadí: Už dva roky píšu pro webový server Svět modelek a moje články mají bulvární charakter. Když o tom mluvím, dočkám se občas reakce v podobě odfrknutí a povytaženého obočí. Daného člověka už přitom nezajímá, že píšu o tom, jak to komu slušelo, komu se narodilo miminko, kdo a kdy měl přehlídku a komu vyšla nová kolekce oblečení. Vědomě jsem nikdy nenapsala nic špatného, vyhýbám se kontroverzním tématům a určitě nečíhám před domem Veroniky Kopřivové, abych zjistila, co má k obědu. Jde o slušnou práci, přitom se na mě lidé dívají skrze prsty.

Nůž v kapse se mi otevírá i tehdy, když slyším, jak někdo tvrdí, že takové a makové věci se mohou stát jenom v Česku/USA/Turecku/. Jak to asi tak mohou vědět? Mají nějaký empirický důkaz? Provedli studii, která potvrdila, že tomu tak je? Ne, jen si to myslí. Ale to už neřeknou, jejich tvrzení nezní: "Myslím, že v České republice je zdravotnictví na špatné úrovni." Kdepak, podají to, jako něco hotového, aniž by se nad tím vůbec obtěžovali přemýšlet. Díky tomu je takové tvrzení velice lehce vyvratitelné: "Myslím, že zdravotnictví v České republice je, zejména v porovnání s většinou afrických zemích, na velmi dobré úrovni."

Osobně se domnívám, že generalizace pramení z toho, že lidé mají potřebu vyjadřovat se ke všemu. Na druhou stranu jsou si ale vědomi toho, že nejsou odborníci na každou věc mezi nebem a zemí a proto se bojí sdělit, že jde jen o jejich názor. Raději tvrzení podají jako fakt, který je nezpochybnitelný.

Důležitou roli v tom všem pak podle mě hraje i vzdělání. Ne každý Čech je schopen kritického myšlení, což může mít fatální důsledky. Lidé nemají potřebu zjišťovat opoziční názory, nevědí, co je to internetová bublina a nejsou ochotní poslechnout si názory ostatních lidí. Generalizace je pak až tím posledním problémem, ve který to může vyústit.

Dnešní svět nám dává možnost vytvořit si vlastní názor. Nemusíte proto být hloupým stádem ovcí, které jen opakují, co řekl či napsal někdo jiný. Zároveň bychom si ale měli uvědomit, že náš názor není obecně platnou premisou, ale jen a pouze naším názorem. A jako takový bychom jej také měli prezentovat.


Gutštejnské putování (10. června 2016)

20. června 2016 v 13:12 | Péťa
Krátce po státnicích jsme si s přítelem řekli, že bychom se společně mohli někam podívat. A protože jsme měli na starost dva psy, vybrali jsme si právě zříceninu hradu Gutštejn, kam mohli s námi.


Kuloáry praví, že historie dnešní zříceniny hradu Gutštejn se začala psát na počátku 14. století v roce 1300, kdy jej založil Jetřich z rodu Gutštejnů. Hrad jim měl sloužit jako rodové sídlo, protože však vlastnili mnoho statků i v jiných částech království, zůstal Gutštejn již v 15. století stranou jejich zájmu.

Viktorie v květinách (18. dubna 2016)

16. června 2016 v 21:08 | Péťa |  Moje fotky
Všimla jsem si, že v anketě, která se týká vašich oblíbených článků, zatím vedou ty, ve kterých s vámi sdílím své fotografie. Moc lidí však zatím nehlasovalo, proto budu ráda, když se zapojíte. Anketu najdete dole pod článkem, nad sekcí pro komentáře.


Rozhodla jsem se s vámi podělit o fotografie krásné Viktorie. Setkaly jsme se spolu už několikrát a Viki byla i jednou z úplně prvních slečen, které jsem fotila na začátku své "kariéry" v roce 2013. Od té doby to spolu tak nějak táhneme a já mám vždy radost, že se za mnou vrací.

Projekt 12 měsíců - Květen 2016

13. června 2016 v 14:20 | Péťa |  Projekt 12 měsíců

KVĚTEN 2016


S mírným zpožděním vám přináším malé ohlédnutí za úspěchy minulých dní - a nebudu vám lhát, mám ze sebe opravdu radost. Pokud tedy nejsme připraveni na porci mé sebelásky, raději si přečte jiný článek z mého blogu. Třeba moji povídku Z story.